Od minulosti k dnešku

Hrací sezóna 1954 – 1955 se odehrávala už na provizorní ploše rozestavěného stadiónu. Mužstvo Tatry Kolín bylo posíleno hráči Chomutova Sekerou a Tumpachem, z Prahy přistoupil ing. Vavroň a na jednom tréninku byl objeven Komár z Kutné Hory. Prvním trenérem se stal Randák. Tatra měla mužstvo A i B a k nim přibylo i družstvo žáků. Tatra se tehdy stala vítězem krajského přeboru a v kvalifikačních zápasech se dostala do divize. Obrázek - Tatra Kolín 1954, Obrázek - Tatra Kolín 1955 při otevření ZS

V té době uskutečnila také prvá mezinárodní utkání, v nichž porazilo Rumunsko 6:5 a 22. března 1956 národní celek Číny 13:7. Začali věnovat pozornost mládeži a brzy se objevily výsledky. Žáci a dorostenci se stali přeborníky okresu a na zimním stadiónu se uskutečnil 1. Ročník žákovského turnaje. Obrázek - Tatra Kolín, Obrázek - Sezóna před postupem do II.ligy

Vzrůst počtu zimních stadiónů v republice měl za následek zvýšení formy hráčů a také obliby tohoto sportu. Přispěly k tomu i úspěchy, které sklízelo naše národní mužstvo při mezinárodních utkáních i při světových mistrovstvích. Proto i v Tatře přemýšleli o zvýšení úrovně. Za hrajícího trenéra byl v sezóně 1956 – 1957 získán člen národního mužstva, které tehdy ve Stockholmu získalo titul mistrů světa, Jiří Macelis. Tento hráč a trenér byl pro Tatru dobrou volbou. Kolínští vyhráli zcela bezpečně divizi s pětibodovým náskokem před starým rivalem Třebíčí. V kvalifikačním turnaji porazili potom Holoubkov rekordním skóre 15:0 a postoupili do 2. ligy. Také B mužstvo a žáci vyhráli své skupiny. V pohárovém turnaji “o Pohár zimních stadiónů” byla Tatra se stejným počtem bodů na 2.místě za Havlíčkovým Brodem.

Nyní bylo nutno se připravit na těžší zápasy. Proto byla letní příprava na období 1957 – 1958 velmi intenzivní. 2. liga kladla na mužstvo mnohem větší nároky. Už 10. října byla zahájena příprava 2. ročníku “Poháru zimních stadiónů”, v němž kolínští zvítězili. V prvním ročníku ve 2. lize se umístil Kolín na 5. místě se 17 body jako Dukla Litoměřice a Litvínov, ačkoliv ještě 3 kola před koncem byli na 2. Místě. B mužstvo zvítězilo v krajské soutěži bez ztráty bodu s brankovým poměrem 41:10. Starší dorost v pohárové soutěži SČSP skončil na předposledním místě, ačkoliv v přátelských utkáních dovedl porazit i mužstva krajského přeboru. Ani mladší dorost neměl valné úspěchy, zato žáci pokračovali velmi dobře, stali se okresními přeborníky a ve 3. ročníku pohárového turnaje v Kolíne skončili na 2. místě. Obrázek - Tatra Kolín v II.lize, Obrázek - Tatra Kolín 1956-57, Obrázek - Tichý a Vejsada

Sezóna 1958 – 1959 nebyla slavná. Z Kolína odešel velmi dobrý Jiří Macelis a Tatra hledala nového trenéra. Volba padla na bývalého hokejového reprezentanta Pergla, který mužstvo dobře připravoval, ale neshody s hráči vedly k jeho brzkému odchodu. Mužstvo prodělávalo krizi a hrozil sestup do divize. V druhé polovině soutěže nastoupil do branky 41letý Vratislav Tichý, který podržel mužstvo tak, že se v soutěži udrželo. Jeho vůle, bojovnost a odpovědnost zachránila udrženi ve 2. lize. Obrázek - Macelis a Tichý

V této sezóně ukázal bohatou činnost A dorost, který se stal přeborníkem kraje, v soutěži “o Pohár zimních stadiónů” byl na druhém místě. Žáci pokračovali v úspěších, stali se okresními přeborníky a dvakrát byli pověřeni reprezentovat OV ČSTV v Kolíně. V tomto roce byla ustavena hokejová předvýchova, kde ti nejmladší 8 – 12 let získávali první hokejové zkušenosti.

Přesto však pokles trval. Sezóna 1959 – 1960 byla velmi neúspěšná. Deváté místo v tabulce nestačilo na záchranu ve 2. lize a jedině tím, že nováček ligy České Budějovice odvolal svou druholigovou účast, byl Kolín jako nejlepší ze sestupujících ponechán ve 2. lize. Pomohlo tedy štěstí, ale to snad bylo i impulsem k novému vzepjetí, jež následovalo v příštím roce, B mužstvo dosáhlo tehdy svého největšího úspěchu. Stalo se vítězem krajského přeboru a vybojovalo postup do divize, jež byla mnoho let cílem A mužstva. Dorost i žáci potvrdili péči, kterou jim oddíl věnoval.

Přípravy na sezónu 1960 – 1961 nebyly radostné. Teprve, když ze Slavoje České Budějovice přišel nový trenér Jiří Pleticha, rychle se doháněl ztracený čas k přípravě. Předsezónní pohárový turnaj v Kolíně za účasti Dynama Praha, Tatry Smíchov a Lokomotivy Liberec ukazoval už vzestup formy. Mužstvo bylo doplněno nadanými dorostenci (Janovský, Sršeň) a těsně před zahájením soutěže bylo v Kolíně poraženo národní mužstvo NDR 6:5. Dorost A za Tumpachova vedení bojuje o postup do dorostenecké ligy a v okresním přeboru je na 2. místě. S těmito novými nadějemi vstupoval Kolín do sezóny 1961 – 1962, která zatím znamenala vrchol.

Zásluhou nového trenéra Pletichy se přešlo na kolektivní pojetí hry, zlepšila se taktika a střelba a to vedlo k tomu, že ve 2. lize obsadila Tatra třetí místo za Litoměřicemi a Havlíčkovým Brodem.

Sezóna 1961 – 1962 znamenala vítězství Tatry Kolín ve 2. lize. Oddíl si tím vybojoval postup do 1. ligy. Byl to triumf dokonce dvojnásobný, neboť podobný úspěch slavilo i dorostenecké družstvo. Trenérem byl v té době Jiří Tumpach. Vzestup mužstva A byl pomalý, ale systematický. Pod Tumpachovým vedením se Kolín pomalu dostával do čela tabulky, až přišly rozhodující zápasy s Baníkem Ostrava. Patřily k nejbojovnějším, ale také nejtvrdším utkáním v existenci Tatry vůbec. Mužstvo, které absolvovalo tyto rozhodující zápasy tvořili hráči: v brance Češpiva, Adamec, obránci Kmoch, Kuneš, Volf, Bolardt, útoky Kubišta, Kmoch, Pleticha, Vyštějn, Šanda, Bišický, Kysilka, Janovský, Sršeň, Herčík, Kratochvíl, a Pokorný. První zápas s Baníkem měl dramatický průběh. Na kolínském ledě ještě 10 minut před koncem prohrával Kolín 2:5, aby nakonec zvítězil 7:5. Velký výkon podal v tomto zápase Janovský. Bylo zřejmé, že odvetný zápas v Ostravě bude nejen rozhodující, ale i tvrdý, protože znamenal postup do nejvyšší hokejové soutěže. Kolín po dramatickém boji sice vyhrál 7:3, ale řada hráčů byla zraněna a dva (Janovský a Vyštejn) se ocitli v nemocnici. Obrázek - Tatra Kolín 1961-62, Obrázek - I.liga zajištěna 1962

Toto vítězství znamenalo postup mezi nejlepší hokejová mužstva republiky a proto, když se hráči 19. února 1962 vraceli z Ostravy domů, přišlo je na nádraží uvítat na 5.000 lidí a davy diváků je zdravily za doprovodu Kmochovy hudby na ulicích. Špalírem obecenstva došli hráči na radnici, kde je uvítal MěNV a OV KSČ. Už z vlaku byli hráči neseni na ramenou a nikdo z nich nepamatoval takové uvítání. To byla nejslavnější chvíle nejen pro všechny hráče, trenéra i činovníky, ale i pro celý kolínský hokejový život. Obrázek - Spartak Kolín, vítěz II. ligy

Dorost Tatry zaznamenal v témže roce další úspěch. Bojoval o postup s mužstvy Liberce a Jičína a po vítězství nad nimi i dorost se dostal do své nejvyšší soutěže. Všechny úspěchy nezkalila ani porážka v dalším mezinárodním utkání s mistrem Švédska Djurgaardem Stockholm, protože dvojnásobná příslušnost kolínských mužstev v nejvyšší soutěži jejich kategorií byl zatím největší úspěch hokeje v Kolíně. Obrázek - Spartak Kolín, vítěz II. ligy

Bylo to velké překvapení, když před zahájením 1. ligy ročníku 1962 – 1963 se sportovní veřejnost dověděla, že Tatra Kolín odřekla účast v 1. hokejové lize. Vyvolalo to vzrušení i v československém tisku, ačkoliv ten se ke Kolínu a jeho sportu nechoval, kromě vzácných výjimek, vždy sportovně, ale kolínské rozhodnutí posuzoval záporně. Hospodářské důvody však byly závažné. Konečné slovo padlo po důkladném zvážení situace, která po návratu Ostravy nebyla růžová. Ohlášené přestupy až na jeden byly zamítnuty, dva hráči byli vážně zraněni a počet prodaných permanentek na zápasy byl nepatrný. Nedostatek hráčů nebylo možno nahradit bez větších finančních obětí a proto po mnoha jednáních, rozborech situace, po schůzích za účasti společných jednání oddílů a hráčů bylo rozhodnuto odvolat A mužstvo z účasti na 1. lize. Datum 13. Října 1962 zůstalo jako černá tečka za velmi úspěšnou sezónou. I když toto rozhodnutí bylo porušením zásad a sportovního růstu, důvodu k němu byly vážné. Mnozí sportovní novináři kritizovali nepříznivě toto rozhodnutí, ale jejich předchozí psaní neukazovalo na to, že je jejich kritika upřímná.

Po dalším mezinárodním utkání hraném na Zimním stadiónu se Spartakem Moskva, v němž Tatra podlehla 2:9, byla zahájena 2. liga pohárovým turnajem “o Pohár 2. ligy”. Jedna skupina se hrála v Kolíně, Tatra si v první části vedla dobře až na porážku od Havlíčkova Brodu, která ji vyřadila ze soutěže. Ve vlastní mistrovské soutěži 2. ligy skončila Tatra na třetím místě. Obrázek - Spartak Tatra Kolín s reprezentací

V přestávce mezi první a druhou polovinou soutěže se uskutečnil první zahraniční zájezd Tatry do Jugoslávie. 16. prosince 1962 odjela dvaadvacetičlenná výprava a během osmi dnů sehrála v Jugoslávii pět vítězných zápasů. Po návratu domů pokračovala druhá část ligy, ale elán mužstva byl podlomen. Klesala odpovědnost hráčů a po skončení soutěže získala Tatra 7. místo. Ani B mužstvo nemělo v krajském přeboru více štěstí, protože bylo dlouhou dobu bez vedoucího a muselo usilovně bojovat o udržení v soutěži. Obě mužstva dorostu bojovala v této sezóně se střídavým štěstím, které pro A dorost znamenalo ztrátu dorostenecké ligy, pro B dorost však získání titulu krajského přeborníka.

V následujících sezónách 1964 –1968 bojovala Tatra se smíšeným štěstím, které ji v osmičlenné lize udrželo na třetím, později na druhém, v roce 1966 – 1967 na šestém a posléze v sezóně 1967 – 1968 na posledním osmém místě, což znamenalo sestup do divize. Byl to trochu nespravedlivý osud pro oddíl, který aspiroval na první ligu. Bylo proto třeba velkého úsilí celého výboru i hráčů, aby se oddíl dostal opět na místo, které si svou minulostí zasloužil.

Nešťastná sezóna 1967 –1968 měla k dispozici hráče: K. Jelínek, Brajcha, Hruška, Kubišta, Sochůrek, Kratochvíl, Hampl, Černý, Hlaváč, Paleček, Jäger, Pešek, Straka, Potštejnský, Peršala, Nedbal, Fousek. V úloze trenéra se vystřídali bývalý ligový hráč Kuna a trenér Kolína Jiří Tumpach. Mužstvo nemohlo získat potřebnou formu a při závěrečných bojích došlo ve druhé lize k vyvrcholení tím, že Tatra svůj poslední zápas s Mladou Boleslaví musí vyhrát, aby se udržela v lize. Zápas byl poznamenán velkou nervozitou, protože Kolínu šlo o všechno. Hned při počátku se zranil brankář Peršala a odstoupil. Kolín vyvíjel silný tlak a ačkoliv Boleslav vedla 2:0, dovedl Kolín nejen vyrovnat, ale vedl 3:2, když mu před tím rozhodčí Pacinda jednu branku neuznal. Boleslavi se podařilo v 18. minutě poslední třetiny vyrovnat a tím byly Kolínu zmařeny všechny naděje na udržení ve 2. lize.

Pro oddíl, který se ocitl v divizi nastala nyní práce získat finanční a materiální prostředky, protože krize mužstva se odrazila bohužel i na návštěvách.

Byl proto vytvořen nový výbor oddílu, jenž se ujal nevděčné práce přivést oddíl znovu do 2. ligy, vytvořit mužstvo a získat další prostředky. Nový výbor byl složen z osvědčených pracovníků, kteří dovedli pomoci oddílu právě ve chvílích nepřízně a krize. Předsedou byl Kukal, dále Kratochvíl, Ježek, Kotalík, Gandalovič, Mužíček, Beňo, Topol, Rumplík, Linhart, Vokál, Souček, dr. Svoboda, Slanec, Kubát, Březina, Tumpach. Trenéry se stali Tumpach a Kubač, vedoucím mužstva Jiří Souček.

Tento výbor měl k dispozici 19 hráčů A mužstva, byli to starší i mladší hráči, a největší části odchovanci Kolína. Kromě toho měl dorost, starší a mladší žáky a elévy, tj. kategorii bez věkového ohraničení. Každá skupina měla svého cvičitele a nad vším měla dozor komise pro mládež, kterou vedl Jan Beňo.

Hospodářská situace nebyl utěšená. Za maximálního úsilí nového výboru oddílu LH se podařilo pro hokejovou ligu získat kolínské závody, OV ČTO, okresní svaz LH, OV KSČ, ONV a MěNV. Propagační komise vedená Vladislavem Součkem, počala v sezóně 1967 – 1968 vydávat čtrnáctidenní informační zpravodaj “Mezi mantinely”, jenž informoval kolínskou sportovní veřejnost o všem dění kolem hokeje v Kolíně. Kromě toho byla ustavena trenérská rada, jež měla řešit předchozí neshody mezi hráči a trenérem, což bylo také příčinou poklesu formy a měla vliv na přístup trenéra k mužstvu a docházku hráčů na trénink.

ONV pomohl v obnově strojovny a MěNV podpořil soutěže mladých. Závody Tatra, VCHZ Synthesia, Jednota a další přispěly podle svých možností. Mužstvo bylo doplněno brankářem Vokálem ze Slávie, útočníkem Svobodou ze Sparty a B. M. Černým z Pardubic. Kromě toho se vrátil hráč Valenta z prezenční služby, takže na sezónu 1969 – 1970 bylo mužstvo složeno z těchto hráčů: Peršala, Potštejnský, Fousek, Kmoch, Pešek, Kratochvíl, Paleček, Jäger, Hruška, Černý, Brejcha, Jelínek, Hlaváč, Sochůrek, Novák.

S tímto mužstvem se podařilo Tatře získat znovu své místo ve 2. lize, kterou v sezóně 1967 – 1968 opustilo po nešťastném zápase s Mladou Boleslaví.

Přes všechno úsilí se nepodařilo získat lepší umístění mužstva v tabulce, neboť přechod z nižší do vyšší soutěže žádal vyšší technickou a fyzickou dokonalost. Hráčům byla zdůrazňována morální odpovědnost před kolínskou veřejností a byl dán cíl udržet místo ve 2. lize. Toto období bylo pro hráče i výbor nervovým vypětím, ale výsledek se přeci jen dostavil. Neúspěchy v první polovině soutěže byly vyváženy druhou polovinou, v níž mužstvo vyhrálo v lednu a v únoru 1970 6 zápasů za sebou a to rozhodlo o setrvání ve 2. lize na 11. místě tabulky ze 16 účastníků. Tím byla tedy splněno předsevzetí udržet 2. ligu a dokázat veřejnosti, že si ji Kolín zaslouží.

Náklady na soutěže stále a progresivně rostly. Předcházející sezóna se vyžádala náklady 470.000 Kčs, z čehož bylo nutno vydat na rekvizity 54.000 Kčs, za nájem ZS 84.000 Kčs, za hokejky 30.000 Kčs, dopravu k zápasům 40.000 Kčs atd. Obrázek - Jaroslav Topol, ředitel ZS

V letech 1969 – 1972 byla za podstatného přispění MěNV dobudována reprezentační západní tribuna ZS. Tím se dovršil devatenáctý rok od jeho postavení. Byl třináctý v naší republice. Dnes je jich přes osmdesát. Vývoj ledního hokeje zvýšil požadavky na zimní stadión, protože kromě hokejových utkání a tréninků, může poskytnout ubytování, stravování, učebny, klubovny a společenské místnosti, takže se hodí k soustředění a společenským podnikům. Jeho velkou výhodou je blízkost hřišť, atletických drah, lesů i města, autobusového spojení i blízké řeky. Teď je si jen přát, aby byl stadión zastřešen. Naše reprezentační celky by to uvítaly, protože za prvním ledem musí jezdit až do Karviné.

V sezóně 1970 – 1971 se A mužstvo umístilo v tabulce 16 účastníků na 10. místě. Průběh ligy byl však pro Kolín opět “nervákem”, protože se po celou sezónu mužstvo pohybovalo na hranici sestupu. Vyhrálo 10 utkání, třikrát hráli nerozhodně a v 17 utkáních podlehli. Získali 23 bodů. Ještě horší situace nastala v následující sezóně 1971 – 1972, kdy se po celou soutěž pohybovalo mužstvo na hranici sestupu, až teprve posledními utkáními uhájili 14. místo, jímž je sestup minul jen o vlas.

Dorost svou skupinu vyhrál a postoupil do 1. ligy dorostu a jeho úspěch byl jednoznačný, protože z 27 utkání zvítězil 24krát. Starší žáci hráli žákovskou ligu a umístili se na 7. místě, mladší žáci byli v žákovské lize ve své skupině na druhém místě. Nejmladší elévové do 10 let hráli soutěž zimních stadiónů a umístili se na druhém místě.

Výbor nebyl spokojen s A mužstvem, neboť se jeho umístění odrazilo i na návštěvách a hospodářská situace oddílu byla opět taková, že se řešila otázka, zda se bude hrát v Kolíně druhá liga. Výbor však rozhodl, že se mužstvo do NHL přihlásí.

Bylo nutno se obrátit k intenzivní výchově hráčů z vlastních zdrojů a věnovat se výchově mládeže, vypěstovat si hráče, kteří vyšli z oddílových řad. Základem hokejového mládí v oddílu LH tvoří předvýchova, kde je soustředěno na 50 chlapců od 6 do 9 let. Pod odborným vedením se učí bruslit a hokejové základy. Ti, kteří si základy osvojí, jsou přeřazeni do přípravky, tj. 3. Žáků, kde o ně pečují cvičitelé. 3. Chlapci jsou chlapci od 9 do 11 let, kteří jsou již jako mužstvo hokejově vybaveni, pod vedením trenérů hrají první zápasy, účastní se turnajů a hrají dvoukolově memoriál Jar. Procházky.

Na podzim r. 1966 se sešli bývalí hráči ligového dorostu Tatry Kolín, kteří se vrátili z vojenské základní služby. Protože zároveň v té době bylo zrušeno při Tatře družstvo B dospělých a nikdo nešel hrát za venkovské kluby, rozhodli se založit nový hokejový klub v Kolíně. Od 1. ledna 1967 existuje TJ Stadion Kolín, do jehož čela byl zvolen Zdeněk Jeřábek, předsedou se stal Josef Beránek. Obrázek - Stadion Kolín 1967

V začátcích pomohla Stadionu VTJ Dukla Kolín, která pro první sezónu zapůjčila kompletní vybavení. Mužstvo v prvním roce hrálo pouze SHMP. V roce 1967 – 1968 se mužstvo přihlásilo do okresního přeboru a úlohy trenéra se ujal bývalý hráč a funkcionář Tatry Kolín Jiří Kosík, který má zásluhu na tom, že ještě v témže roce pomohl jako aktivní hráč vybojovat Stadionu postup do 1B třídy.

V tomto roce získal oddíl další zkušené hráče z Tatry Kolín a i mezi funkcionáři se objevily nové tváře. Postupem do 1. třídy nastaly také finanční starosti. Oddíl neměl dotace a tak hráči se snažili získat prostředky na brigádách a různých akcích.

v roce 1968 – 1969 oddíl opět postoupil a od té doby hraje 1A třídu. Funkce trenéra se tehdy ujal Jaroslav Kratochvíl, též bývalý úspěšný hráč AFK Kolín a úspěšný trenér ligového dorostu Tatry. Od roku 1969 má oddíl také žákovské družstvo, družstvo dorostu a B družstvo dospělých.

Stadion sází především na mladé hráče a patřičně se jim věnuje. Žáci jsou už po několik let okresními přeborníku a družstvo dorostu je už dvakrát dorostovým přeborníkem.

Kolínský led Zimního stadiónu se mohl pro svou vybavenost už od počátku stát kolbištěm mezinárodních utkání, která vždy přilákala velký počet diváků. Jako první při příležitosti 700 let města Kolína se tu už 18. prosince 1957 objevili Harringay Racers z Kanady. Obrázek - Harringay Racers 1957

Březnové dny roku 1959 zůstanou významnou událostí v celé historii kolínského hokeje, neboť Kolín se stal vedle Prahy, Brna, Ostravy, Bratislavy a dalších měst – Kladna a Mladé Boleslavi, také dějištěm 25. mistrovství světa v hokeji. Kolín se zapojil skutečně důstojně po bok ostatních pořadatelů do těchto událostí, které spadaly do oslav 50. výročí československého hokeje. Zimní stadión byl přípraven tak, že nikdo nepozoroval, že je zčásti ještě nedokončený, neboť vše bylo vzorně upraveno. Do pamětní knihy oddílu naspali tehdy zástupci ústředního orgánu mistrovství světa 1959:

“Vyjadřujeme dík a plné uznání všem obětavým pracovníkům organizačního výboru pro mistrovství světa a Evropy v ledním hokeji 1959 v Kolíně za jejich píli a nevšední úsilí, s nímž připravili tak výborné podmínky pro úspěšný průběh této vrcholné hokejové soutěže v Československu”

Na kolínském ledě bojovala tehdy sice mužstva slabší skupiny, ale i tak byly zápasy středem pozornosti. 9. března hrála Itálie s NSR, 10. března Švýcarsko s NDR, 11. března Polsko s Norskem. Kolín se ukázal jako dobrý hostitel, byla uspořádána řada besed s cizími účastníky, došlo ke sblížení mezi hráči jednotlivých oddílů a k jejich vzájemné spolupráci. Kolínu zůstane na tyto chvíle zásluha, že byl organizátorem a pořadatelem těchto mimoledových setkání.

Dalším hostem na kolínském ledě byl 17. ledna 1960 Chimik Voskresensk, s městem, s nímž měl Kolín dlouholetou družbu. Téhož roku v listopadu zde podlehlo Tatře mužstvo NDR 6:5 a porážku zde okusilo i Rumunsko v poměru 3:2.

Zatěžkávací zkouškou nového stadiónu v Kolíně byl zápas československého B mužstva s kanadskými Smoke Eaters (Pojídači kouře) z Ontaria, které vedl tehdy velmi populární páter Bauer.

19. prosince 1961 utkal se na kolínském ledě Kraj Praha s kanadským mužstvem Bearcats z Ontaria. 25. února 1962 zde nad Tatrou zvítězil švédský tým Djurgaarden Stockholm a 5. října 1962 tu zahajoval kolínskou hokejovou sezónu Spartak Moskva a zvítězil 9:2.

Také úspěšný zájezd Tatry A mužstva do Jugoslávie patří k těmto mezinárodním stykům kolínského oddílu. Zájezd skončil pro Tatru velmi úspěšně a proto se na odvetu utkal 11. listopadu 1962 HC Jesenice s Tatrou Kolín na kolínském ledě.

Přes reorganizaci, která zastihla v uplynulé sezóně NHL slibuje letošní sezóna opět zajímavé boje. Vždyť ve skupině s TJ Kolín jsou dávní rivalové – AŠ Mladá Boleslav, Jiskra Havlíčkův Brod, Spartak ZVÚ Hradec Králové a Dukla Litoměřice. Od vstupu do 2. ligy v roce 1957 vybojoval Kolín s těmito mužstvy nejeden zajímavý a vzrušující zápas. Vzájemná střetnutí vždy patřila mezi nejnavštěvovanější.

Soupeř Kolína	Kolínské
Soupeř Kolína	výhry	remízy	prohry	skóre	nej. výhra	nej. prohra
Mladá Boleslav	16	7	15	127:131	8-1	1-8
Havlíčkův Brod	18	1	17	108:112	9-1	2-9
Hradec Králové	16	6	16	158:148	14-3	3-12
Litoměřice	3	3	15	45:108	5-2	0-10

Výbor:
M. Kubát – předseda, R. Ježek – místopředseda, V. Gandalovič – hospodář, M. Kukal – vedoucí sportovního úseku, V. Tichý – vedoucí technického úseku, K. Čepek – propagace, B. Bednář – vedoucí mládežnického úseku, Dr. Svoboda, J. Buňata, J. Tumpach, J. Kratochvíl, Bulíček, J. Svoboda

Brankáři:
Zdeněk Vojta, 32 let, přestup z SONP Kladno
Jiří Pithart, 24 let, 3. sezóna

Obránci:
Václav Nedbal, 28 let, 12. sezóna
Eduard Šupík, 22 let, 3. sezóna
Jaromír Valenta, 25 let, 7. sezóna
Bohumil Šupík, 24 let, 4. sezóna
Karel Jelínek, 27 let, 9. sezóna
Blažek, 21 let, přestup z Tesly Pardubice

Útočníci:
Zdeněk Procházka, 23 let, 3. sezóna
Vladimír Markup, 37 let, 2. sezóna
Vratislav Filipi, 22 let, 2. sezóna
Josef Sochůrek, 25 let, 6. sezóna
Hejduk, 21 let, přestup z Tesly Pardubice
Valášek, 25 let, přestup ze Stadiónu Liberec
Milan Paulík, 21 let, přestup z Dynama Jihlava
Václav Rác, 21 let, přestup z SONP Kladno
Josef Švanda, 21 let, 3. sezóna (návrat z vojny)
Bohumil Lupínek, 21 let, 2. sezóna (návrat z vojny)
Kubeš, 24 let, odchovanec – návrat z Volárny
Daněk, 21 let, pozastavený přestup z Dynama Jihlava

V každém oddíle před zahájením soutěží panuje určitý optimismus, byl i u nás v Kolíně. Nakonec se však ukázalo že kolektiv neměl dostatek sil vybojovat pro Kolín 1. NHL. Doufáme však, že tato soutěž není pro nás ztracená, čehož dokladem je poměrně silné zázemí v mládežnických družstvech.

A mužstvo – vybojovalo v sezóně 1972 – 1973 30 mistrovských zápasů, z toho 9 utkání vyhrálo (mimo jiné Chomutov, Milevsko), 2krát hrálo nerozhodně a 19krát prohrálo. Se ziskem 20 bodů a skórem 106:168 obsadilo 13. místo, což nestačilo na kvalifikaci o postup do 1. NHL.

Nejlepšími střelci mužstva v uplynulé sezóně byli: Sochůrek 20 branek, Procházka 13, Markup a Zdeněk 9 a Filipi 8 branek. V průběhu sezóny se oddíl rozloučil s hráči Bořkem, Chmelíkem a Veseckým. Po skončení sezóny odešli do VTJ Dukly kolínští odchovanci Čmejrek, Lupínek, Zdeněk a brankář Novotný.

Ligový dorost – ve 28 zápasech 1. dorostenecké ligy – oddělení B – získali chlapci TJ Kolín 20 bodů (10 vítězství, 18 proher) a obsadili 6. místo. Skóre 151:192. Dorostencům Topolovi a Netíkovi se dostalo příležitosti reprezentovat ČSSR. Dobré výkony potvrdil náš dorost rovněž na zájezdu v NDR i střídavými starty některých hráčů za A mužstvo.

Starší žáci – skončili v žákovské lize na 2. až 3. místě společně se žáku SONP Kladno. Ze 14 mistrovských utkání v 11 zvítězili a pouze 3krát byli poraženi. Skóre 104:59. Svou dobrou výkonnost potvrdili i v řadě silně obsazených turnajů.

Mladší žáci – vyhráli svou skupinu žákovské ligy, když v průběhu soutěže nebyli poraženi (9 vítězství, 1 remíza). Skóre 85:5 hovoří za všechny komentáře. Podobně jako jejich starší kamarádi zúčastnil se kolektiv několika turnajů.

Nejmladší žáci – bojovali ve 4. ročníku “Memoriálu Jaroslava Procházky”. V konečném pořadí obsadili 6. místo se ziskem 9 bodů. Skóre 33:65, nejlepším brankářem byl vyhodnocen Petr Rytina.

Funkcionáři i hráči TJ Kolín si uvědomují, že z historie se žít nedá, a tak přípravy na sezónu 1973 – 1974 začaly prakticky ihned po skončení minulé sezóny. Oddíl ledního hokeje našel v nové TJ opravdové zázemí, což spolu se zájmem okresních a městských stranických a státních orgánů je zárukou trvalého rozvoje tohoto sportovního odvětví.

S letní přípravou začala všechna mužstva, počínaje nejmladšími žáky a konče A mužstvem, již v dubnu. Letní příprava žákovských družstev probíhala dvakrát týdně a vyvrcholila třítýdenním soustředěním v pionýrském táboře v Předhrádí u Skutče. Tohoto soustředění se se svými trenéry zúčastnilo na 60 nejmladších hokejistů. Poctivá letní příprava by měla vyústit v dobré výkony mladších a starších žáků v jejich lize. Nejmladší hokejisté budou opět soutěžit o body v 5. ročníku Memoriálu Jaroslava Procházky, který pořádá ČOV STV – sekce ledního hokeje v Kolíně.

Prvoligový dorost pod vedením trenéra J. Tumpacha dosahoval v letní přípravě dobrých výsledků. Tréninků se pravidelně zúčastňovalo přes 20 dorostenců. Letní příprava vyvrcholila 14denním soustředěním v tělovýchovném středisku ÚV ČTO v Nymburce. V polovině srpna již absolvoval dorost tréninky v Jihlavě.

V polovině dubna zahájilo A mužstvo letní přípravu pod vedením trenéra Bacílka. Trénovalo se čtyřikrát týdně, z toho jeden den byl vyhrazen přípravě v Nymburce. Tréninková morálka všech hráčů, kteří zbyli z loňského kádru, byla dobrá. Na led kladenské kryté haly vyjelo mužstvo v prvé polovině září a poctivě se zde 14 dní připravovalo na letošní mistrovské boje. Do zahájení bojů o ligové body sehrálo mužstvo celou řadu přípravných zápasů.

Okresní sekce LH byla v poslední době změněna na Okresní svaz, jenž je řízen OV ČSTV. S odstupem několika desetiletí byl zaznamenán podstatný pokles oddílů, přihlášených do soutěží. Předsedou okresního svazu LH je Bernard Straka, místopředsedou Josef Král. Politickovýchovným pracovníkem je Zdeněk Jeřábek, organizace vede Jarmila Čehovská, hospodářem Josef Keltner a sportovní komisi vede Jiří Souček. Členy této komise jsou Jan Beňo a Josef Rytina. Disciplinární komisi vede Josef Linhart, předsedou rozhodčích je Jaroslav Netyk, s nímž v komisi pracují Zdravko Šelíř, Jiří Svoboda, Vladimír Šturma, Vladimír Husa. Trenérskou radu vede Jaroslav Kratochvíl a Aleš Adamec, matriční komisi zastupuje Václav Řehák.

Vlastní soutěže okresního měřítka jsou hrány na přírodním ledě, jen při nepříznivém počasí jsou dohrávány v Kolíně na Zimním stadiónu. Finanční stránka nutí hrát žákovskou soutěž turnajovým způsobem dvoukolově. Pro letošní rok je tato soutěž spojena se soutěží i Putovní pohár SČSP, který věnoval OV SČSP v Kolíně.

Okresní svaz pořádá před zahájeném mistrovských soutěží v rámci přípravy pro dospělé Memoriál Jindry Bartoně – již 5. ročník. Tyto zápasy se hrají na Zimním stadiónu a oddíly mají o ně značný zájem. Jako první v republice byla okresním svazem organizována dlouhodobá soutěž pro nejmladší žáky pod názvem Memoriál Jaroslava Procházky. Letošní ročník je už také pátý a protože je o ní zájem z celých Čech, uvažuje se o jejím rozšíření.

V letošním ročníku se tohoto memoriálu účastnila mužstva: Tesla Pardubice, Dynamo Jihlava, Jiskra Havlíčkův Brod, AŠ Mladá Boleslav, Slavia Liberec, ODPM Spartak Hradec Králové, Spartak Nové Město nad Metují a TJ Kolín. Soutěž se hraje dvoukolově a byla zahájena počátkem roku 1973 a skončí v den oslav 40. výročí založení ledního hokeje v Kolíně dne 24. února 1974.

Tak jako ve Středolabské župě, tak i na sekci a Svazu je nedílnou součástí odbočka Rozhodčích, jejíž záslužnou práci nelze nejen opominout, ale ani docenit. Hokejoví rozhodčí mají velikou zásluhu o rozvoj hokeje v Kolíně. Jejich počet, který čítal 100 členů, je v současné době na ústupu a dnešní počet obsáhne pouze nejnutnější úkoly. Nemáme dostatek materiálu, abychom mohli jejich obětavou práci popsat a zhodnotit, tak aspoň krátce o těch nejzasloužilejších a těch, kteří ve svém oboru dosáhli nejvyšších kvalifikací.

Trvalý dík patří Jindrovi Bartoňovi, zakládajícímu členu odbočku v Kolíně, který má nemalou zásluhu o rozvoj hokeje na Kolínsku a starým pamětníkům je dobře znám. Druhým představitelem odbočky byl Jaroslav Procházka, 1. ligová kvalifikace, jenž se svými spolupracovníky Jaroslavem Netykem, Květoslavem Vaněčkem, Aloisem Krchovem, Ladislavem Landou a dalšími zabezpečovali všechny druhy utkání včetně mezistátních. Ti všichni odevzdávali kolínskému hokeji tolik, že lze těžko jejich práci docenit. Obrázek - Jan Kratochvíl, Jindra Bartoň a Josef Plachý

Nástupcem předsedy odbočky rozhodčích se stal Jarda Netyk, který dnes s velkým vypětím zabezpečuje zápasy. Tu je nutno hodnotit obětavou práci jeho sboru rozhodčích. Cikán, Beňo, Křeček, Kubišta, Kosík, Klečák, Svoboda, Rambousek, Špringer, Nepovím, Husa, Černohlávek, Kuchař, ing. Procházka ml., Gregor, Šturm, Šalíř, Potštenský, Vaněček, Maštalíř, Krchov a řada dalších, kteří mají nemalou zásluhu, že hokej na Kolínsku má široké uplatnění a jsou zárukou regulérnosti soutěží. Obrázek - Jaroslav Procházka starší

V tomto dosti stručném přehledu jsme se pokusili podat kolínské veřejnosti přehled 40letého vývoje hokeje v Kolíně. Mnohý z čtenářů této brožurky byl sám účastníkem tohoto dění a někteří z nich posílají nyní své chlapce na led. Budoucnost kolínského hokeje spočívá v naší mládeži a na tomto základě je organizován celý kolínský hokejový oddíl. Je potěšitelné, že krize minulých let je překonána, že pod vedením svědomitého výboru, zkušeného trenéra a vedoucího mužstva zaujme kolínský hokej opět to místo, které mu vzhledem k významu města a okresu náleží.

Každý, kde se o hokej zajímá, ví, že doby, kdy hráči vyrůstali na zamrzlých lukách nebo labských ramenech jsou pryč, že k tomu, aby vyrostl dobrý hokejista je třeba, aby začínal už ve věku 6 – 8 let, přičemž je známo, že procento těch, kteří dospějí až do A mužstva, je velmi malé. I Kolín v minulosti dal československému hokeji řadu dobrých prvoligových hráčů (Pokorný a Sršeň) a dokonce národních reprezentantů (Havel, Paleček). Současně v reprezentaci juniorů je Topol a Netík, ale dnes je nutno, aby hráč vyrostl ve svém prostředí pod odborným vedením s maximální podporou výcviku, ale i výchovy. Obrázek - HC Kolín po třiceti letech, Obrázek - AFK Kolín po třiceti letech

Proto mohl oddíl v sezóně 1972 – 1973 ohlásit, že má 31 hráčů nejmladších žáků, 33 hráčů mladších žáků, 22 hráčů starších žáků a 21 hráčů prvoligového dorostu. Oddíl má značnou výhodu v tom, že proti jiným sportům v Kolíně má dostatek trenérů, pomocných trenérů a vedoucích mužstev při zajišťování odborné přípravy.

Rozhodující roli tu hraje i ekonomická sféra a zajištění finančních prostředků, neboť jenom provoz na ledové ploše pro pět žákovských družstev po 5 hodinách týdne od 15. září do 15. března si vyžádá přes 100.000 korun nákladů. K tomu je nutno přičíst 200.000 korun na výstroj a výzbroj. Náklady u dorostu, který si v 1. dorostenecké lize vede velmi dobře se pohybují kolem 60.000 korun.

Shrneme-li celou výchovu naší mládeže v našem oddíle, můžeme zjistit, že náklady a prostředky vložené do této výchovy přinášejí ovoce.