Od minulosti k dnešku

Československý hokej, který už po řadu desetiletí stojí na jednom z nejvyšších míst hokejového žebříčku ve světě, nedosáhl tohoto místa náhodou nebo shodou okolností. Jeho významný podíl na světovém hokeji vyvěral a dosud vyvěrá z nesčetných praménků, z toho rozsáhlého zázemí, které tvořily skupinky chlapců zapálených pro tuto tehdy novou hru a přinášejících jí nejen své nadšení, ale i oběti.

Kolínský hokej, který letos slaví 65 let svého trvání, prošel stejným vývojem jako desítky jiných oddílů, všemi těmi těžkými začátky a nedostatky, ale i tím nadšením a radostí při kladení základů kolínského hokejového sportu.Je to dlouhá a usilovná práce od prvních neorganizovaných začátků, až k dnešnímu rozvinutému sportovnímu dění.

První, dnes už zapomenuté, stopy kolínského hokeje lze dosti těžce zjistit už před první světovou válkou v letech 1913 – 1914, kdy skutečně nepatrná hrstka nadšenců vytvořila první hokejový kroužek a vybojovala i první meziměstský zápas s pozdějším stálým rivalem Pardubicemi. Nezachovalo se nic bližšího, ale staří pamětníci vyslovují jména bratří Dirlamů, Bartoně, Macháčka, Bernáška a jiných. Nebylo žádné hřiště, hrálo se na malém prostranství 50 x 25 m a s malým míčkem. Za hokejky sloužily zakulacené hole, za mantinely odhrabaný sníh. Pouze branky byly skutečné Pardubičtí tehdy zvítězili 15:4.

První světová válka zastavila vývoj. Teprve po patnácti letech – v r. 1929 – se začaly tvořit první skupinky, které lákala zamrzlá labská ramena a zátočiny a začaly se formulovat nové řady vyznavačů kanadského hokeje. Byli to chlapci z okrajových částí Kolína, z Vinařáku, od drožďárny, z Palečku nebo studenti gymnázia, obchodní akademie i učňové.To byli první nadšení zájemci o hokej, ačkoliv chyběla upravená hřiště, nebyla pořádná výstroj, chyběly rukavice i hokejky, na nohou byly “šlajfky”, ale u všech byla chuť ke hře a dravá soutěživost.

Takto živelně vznikaly tehdy mezi mládeží populární hokejové oddíly SK Vinařák, SK Paleček, SK Drožďárna, které jsou už dnes po tolika letech hokejovou legendou. Byli to zvláště chlapci z Čerčanky, kteří měli blízko k labským zátočinám, ale i mládež z ostatních čtvrtí města, takže si tohoto hnutí brzy začali všímat i dospělí.

Nelze tady nevzpomenout aspoň jedno jméno. Majitel papírnického závodu Václav Mička, neúnavný sportovní pracovník, který veškerý svůj čas věnoval hokeji, hlavně AFK. Za podmínek, jaké tehdy byly pomáhal nejen radou, ale i činy a penězi, už tehdy plánoval výstavbu zimního stadiónu v Kolíně a přemýšlel o úhradě režie prodejem ledu. Propůjčil svůj krám jako klubovnu a položil tak základy k hokejovému odboru AFK Kolín.

Obrázek - Václav Mička

Kolínský fotbal AFK slavil v letech 1930 – 1932 velké úspěchy získáním dvakrát titulu amatérského mistra republiky. Tyto úspěchy se odrazily i na cekoévm rozvoji klubu. Mezi členy klubu byli i ti, kteří pěstovali vedle jiných sportů v zimě hokej. Hrálo se na různých místech, nad převozem u Jindřicha, mezi Kmochovým ostrovem a zahradou Radimských i na jezírku v zahradě Radimských. Hrálo se v pumpkách s uříznutými klacky a už v r. 1929 je známo mužstvo, v němž hráli Holakovský, Greiner, Cibulka, J. a F. Kratochvílové, Nevole, Procházka, Krupička, později Heimrich st. a ml., Šícha, Vaníček a jiní. To už byla sezóna 1930 – 1931, kdy se začalo hrát v dresech a vyjednávaly se zápasy s okolními městy. Duší všeho byl Václav Mička, který vrzy poznal, že vy se dalo sestavit hokejové družstvo, jež by vytvořilo samostatný hokejový odbor AFK. Byly proto vypracovány stanovy, zažádáno o jejich schválení a k tomu došlo 30. listopadu 1932. Sezóna 1932 –1933 je tedy začátkem skutečné činnosti ledního hokeje v Kolíně. Do čela hokehjového odboru AFK byl postaven dr. Jelínek, ve výboru byl Mejstřík, Skalický, Formánek, ale hlavní práce spočívala na Mičkovi.

Na ledě se objevili v této první sezóně vedle starých hráčů i noví. Bratři Nedbalové, Čermák, Vavruška, Humburger, Roček, Svátek, Škapa, přistoupil Komár, později další dorostenci Šolta, Proft, Makal, Podlešák, Převrátil, Synek a jiní. Svátek přišel do mužstva už jako čtrnáctiletý přímo ze školních lavic a ukázalo se, že je jedním z nejlepších. V roce 1932 už měli hráči modrobílá trička s nápisem AFK Kolín, ale chrániče byly vypůjčovány od fotbalistů, rukavic bylo málo a střídající si rukavice vzájemně odevzdávali. Tréninky se konaly v tělocvičně západní školy, kde se trénovalo na brankáře, jenž měl za sebou žíněnky. Hrálo se v lomu u Radimských, někdy u zdymadla u elektrárny nebo na stříkaném kluzišti na AFK Kolín. Prvními soupeři byla mužstva ČSK Vyšehrad, TK Důstojníci, Praha, SK Smíchov, AC Sparta, TK Čáslav, LTC 1927, ČLTK Praha, LTC Pardubice a jiní.

Obrázek - AFK Kolín 1929-30

Nesnáze byly různého druhu. Někdy to byla náhlá obleva, jednou dokonce tak silně hrbolatý led, že pražský LTC nenastoupil, jindy zase drahá údržba ledu. Když majitel lomu odmítl další propůjčení jezírka, bylo zřizováno stříkané kluziště na hřišti AFK. To si vyžádalo náklady přes 6.000 korun. Byl tam sehrán první okrskový mistrovský turnaj východočeské župy za účasti Pardubic, Svítkova a Kolína. Kolín se horším skóre umístil jako druhý.

Odbor AFK pořádal také v r. 1934 krasobruslařské exhibice, na kterých vedle pražských krasobruslařů jezdil i mistrovský pár manželů Veselých z Kolína. Úspěch této exhibice přiměl odbor k tomu, že vážně pomýšlel na vytvoření krasobruslařského oddílu. V r. 1935 se podobná exhibice opakovala a poprvé byly v Kolíně předvedeny tance na ledě.

Obrázek - AFK Kolín 1934

Ke konci sezóny 1935 – 1936 sehrál odbor exhibiční utkání v Kutné Hoře, kde odpoledne sehrál dva zápasy a porazil tamní Sokol 12:0 a Spartu 13:0. V následujícím roce byl odbor přeřazen do pražské župy, kde figurovaly kromě AFK Kolín také Český Brod, Toušeň, Skauti z Lysé a Netopýři Čelákovice.Tady se ukázaly nevýhody stříkaného kluziště, neboť po absolvování dvou zápasů doma a dvou venku nemohl odbor další zápasy sehrát pro náhlou oblevu. Turnaj byl dohrán na kluzišti v Nymburce. Kolínští se umístili na druhém místě a spolu s Toušení postoupili do druhé třídy. Byl to pěkný úspěch odboru, bohužel finanční situace se pro odřeknuté zápasy velmi zhoršila.

Následující sezóna v roce 1937 vzbuzovala důvěru. Odbor měl dobré vylosování a dalo se očekávat, že sezóna bude úspěšná. Zima však byla tehdy velmi rozmarná, takže Kolínští nemohli absolvovat jediný zápas v mistrovství. Pražská župa ve snaze, aby bylo mistrovství přece dohráno, rozhodla sehrát je v Praze na zimním stadiónu Kolín tam sehrál tehdy večer dva zápasy za sebou a protože přijeli bez tréninku, neumístili se. Vrátili se bez bodů a jak se později ukázalo i bez náhrady.

V roce 1937 – 1938 byl utvořen kolínský hokejová okrsek, protože AFK Kolín už nebyl v Kolíně sám. Do okrsku byli zařazeni Skauti Kolín a Hokejový klub Kolín. Po zkušenostech z dřívějších let, aby bylo k dispozici kluziště s trvalým ledem, byla od Vodocestného ředitelství najata plavební komora u hořejšího ostrova, kde se led držel poměrně dlouho. Zima tehdy nebyla však o nic lepší a tak počet sehraných zápasů byl minimální. To mělo pro odbor neblahé následky. Pokladna byla prázdná a oddíl se rozpadl. Hráči Nedbal, Svátek, Převrátil a Synek přešli ke Skautům v Kolíně, mnozí zanechali závodní činnosti. Někteří z nich, zvláště Svátek – Saďár, se stali velmi dobrými hráči a patřili mezi nejlepší, co kdy Kolín v hokeji měl.

Sezóna 1932 –1933 byla začátkem kolínského hokeje, ale AFK nezůstal dlouho v Kolíně sám. Brzy po ustavení hokejového odboru AFK Kolín se vytvořil druhý oddíl hokeje v Kolíně. Vznikl vlastně na labských lukách, na zamrzlých zátočinách Labe, které na podzim vystoupilo často ze břehů a zaplavilo louky. Zde se scházela mládež kolínského předměstí Čerčanky k bruslení a samozřejmě se hrál i hokej. Bývaly tu urputné zápasy až do setmění a někdy i do “vykoupání”. Vybavení hráčů i hřiště bylo z místních zdrojů. Ohnuté větve byly hokejkami, za branky sloužily dva kameny, mezi něž se musela nasypat hlína, protože brankář neměl obyčejně brusle a tvořil si tak odraziště pro své zásahy. Zátka ze sudu přinesená z Lešnerovy továrny byla po vyvrtání vyplněna olovem a puk byl hotov.

Protože mnozí z chlapců studovali, hrávalo se o vánocích téměř denně. Sportovní mládež neměla tehdy na růžích ustláno. Nebylo státní podpory a hospodářská krize postihovala převážně mladé lidi. Proto bylo třeba ke sportování velké obětavosti, odříkání i improvizace. Proto matky šily hráčům dresy, Hluboký Důl zapůjčoval fotbalové chrániče, hrát bylo možno jen na cizím ledě, protože klubovní jmění se tvořilo jen pomalu z náhrad za zápasy po odečtení cestovného.

Je samozřejmé, že se hoši od Čerčanky brzy vydali na výboj, aby změřili své síly i v jiných městech. Jednalo se však o zaregistrování. Uvažovalo se tedy o založení klubu, který by se přihlásil do soutěží. Podání žádosti na Zemský úřad bylo provedeno v roce 1933 a po dvojím vrácení byly stanovy schváleny v roce 1934. Tak vznikl v Kolíně vedle AFK druhý hokejový klub, který velmi rychle nabýval popularity. Stal se brzy známý nejen svou bojovnou a tvrdou hrou, ale i nadšením hráčů a jejich příchylností ke klubovým barvám.

Na konci roku každý člen nového klubu složil příslušnou částku a Frengl, Plachý a Janeček přivezli z Prahy modrá trička a modré, bíle pruhované stulpny. Jaroslav Chára zhotovil odznaky, modrý trojúhelník a v něm bílé H a Č, což znamenalo Hokej Čerčanka.

HC byl rád viděn na cizích hřištích v Praze, Hvalíčkově Brodě, Náchodě, Pardubicích, i když musel někdy spolknout hořké poznámky pro svou chatrnou výstroj. Přezdívka “kolínská chudina”, jak je někdy počastovali diváci v Praze nebo v Hradci Králové, byla však doplněna uznáním a potleskem, když se soupeři HC museli spokojit porážkou. V Hradci po zápase nabízeli některým hráčům i zaměstnání, jen aby je získali pro svůj klub. Mnohý ze soupeřů poznal, že hezký dres a dostatek prostředků ještě nezaručují vítězství.

Hráči HC se podrobovali na tehdejší dobu tvrdému tréninku. V letních měsících všichni hráli fotbal a odbíjenou, od září zahájili hokejový trénink na suchu základní tělovýchovou, nácvikem střelby a současným tréninkem brankáře. jakmile zamrzlo Labe a jeho ramena, prováděli nejméně třikrát týdně, třeba i potmě, bruslařský výcvik a vedení kotouče. V r. 1935 se podobná exhibice opakovala a poprvé byly v Kolíně předvedeny tance na ledě.

Obrázek - HC Kolín 1936

Třebaže tento trénink postrádal odborné vedení a nebyl založen na vědeckých metodách, umožňoval získat hráčům fyzickou odolnost a schopnost dohrát zápas ještě ve vysokém tempu s dostatkem sil. Forma celoroční fyzické přípravy nebyla v těch dobách ještě běžná. Obvykle začínala těsně před příchodem zimy a proto, tento celoroční trénink umožňoval “hacanům” vítězství někdy i nad kluby s hokejovou tradicí, vlastním kluzištěm a odborným vedením.

První zápas nově utvořeného klubu byl sehrán v Červených Pečkách o vánocích 1933. Na založení klubu měli největší podíl Jindřich Frengl, Ota Krátký, František Plachý, Bernard Straka a Bohumil Špaček, kteří se stali zároveň prvními funkcionáři HC. Později přišli Josef Jelínek, Alois Jelínek, Josef Plachý, Josef Špaček, Josef Klepal, Oldřich Křivánek a Jaroslav Straka.

První hrací sezóna 1933 – 1934 nebyla pro HC příliš úspěšná, ale v té době se jim dostalo dárku v podobě hřiště, které vybudovali úředníci drožďárny. Bylo za továrnou, mělo už mantinely a branky. Tam se hrálo s LTC Slaný, s SK Uhlířskými Janovicemi, Českým Brodem, Týncem.

V novinách se objevilo jméno HC Kolín poprvé po zápase s Českým Brodem. Mužstvo, které se tehdy objevovalo na ledě tvořili hráči F. Špaček, J. Straka, F. Plachý, O. Krátký, B. Špaček, J. Plachý a F. Frengl. Později hrával i ing. Kolín a Dvořák, z drožďárny a Veltrub byli přijati Šil a Vais.

Jméno Hokej Čerčanka se přestávalo líbit, protože za obvodem města mu už nerozuměli a proto bylo pozměněno na Hokej Club Kolín, prostým vynecháním háčku v odznaku.

S přicházejícím jarem zaměnili hráči puk za volejbalový míč a provozovali tento sport po celé léto velmi úspěšně. Největší nesnází byly otázky hospodářské. Pokladna byla zabezpečována z příspěvků, osobních darů a ze zábav.

Hokejová sezóna 1934 – 1935 byla dosti slabá, protože zima nebyla příznivá. Byly sehrány pouze tři zápasy. V roce 1935 byla podána přihláška do “Svazu čs. kanadského hokeje”, mužstvo bylo registrováno a zařazeno do 2. třídy Pražské župy. Ani tato zima nebyla hokeji příznivá, střídala se obleva s mírnými mrazíky a tak zápasů bylo málo. Hrálo se v Nymburce, Uhlířských Janovicích a v Českém Brodě. Úspěch byl střídavý, neboť se někde hrálo více na písku než na ledě.

V tomto roce se dostalo HC vydatné posily sloučením kroužku “Staří kamarádi” s HC. “Kamarádi” disponovali několika dobrými jednotlivci a členstvo Klubu se rozrostlo na 70 členů. První valná hromada Klubu, která se konala v kantýně nákladového nádraží na Čerčance, měla účast 15 členů, v této době se už Klub rozrostl a vedle hokeje pěstoval i odbíjenou a stolní tenis. Články v novinách o novém klubu se množily, ale rok 1936 byl pro klub krušný, protože někteří hráči odešli do Prahy, jiní na vojnu. Téměř všechnu práci nesl Josef Jelínek. Pracoval nejen za zachování klubu, ale i za zachování soudržnosti uvnitř. To se také dařilo, neboť v letech 1937 – 1942 se dostavily úspěchy a s činností klubu HC bylo nutno počítat. Množily se o něm články v novinách a stal se předmětem zájmu nejen diváků, ale i sportovních novinářů. Do klubu přistoupili Jan Doležal, Gustav Koutný, Jan Vavák a Ladislav Hanzl.

Obrázek - HC Kolín 1936-38

V těžkých podzimních dnech, kdy došlo k záboru našeho pohraničí, byly mistrovské zápasy už ve větším měřítku. Hrálo se se Skauty Kolín, TK Čáslaví, Spartou Kutná Hora, HC Nymburkem, Týncem a jinými. Skóre bylo aktivní. V soutěžním období 1939 – 1940 byl hrán zápas s Petrofem Hradec Králové na hřišti Skautů na Kalcovce, a to již s návštěvou německých vojáků. Řady hráčů se opět rozmnožily o Sengra, Vlasáka, Vaněčka, Maška, Plachého a Špačka.

V březnu 1940 došlo na základě návrhu Svazu ledního hokeje k projednávání na zřízení župy v Kolíně a po schválení všech formalit došlo k ustavující výroční konferenci, kde byla zřízena extra třída, do níž byli navrženi HO Skauti Kolín, dále HC Kolín, Nymburk a Čáslav. Do nově zřízené Středolabské župy byli za HC zvoleni Bernard Straka, Gustav Koutný a Josef Mareš.

Vřadách hráčů se objevila opět nvoá jména. Byli přijati Horáček, Honejsek, Voříšek, Synek, bratři Štěpinové, Mareš, Kouba, Zdeněk, Josef a Vl. Mrázkové, Lešák, Balcar, Kakos, Šticha, Hubal, dále došlo k přijetí dorostenců Luňáka, Vaněčka a Synka.

Klub měl už své trenéry, Gustava Koutného a Josefa a Františka Plachých. Hrávalo se na malém hřišti ve Veltrubské ulici (dnes je tam školka), ale s jeho udržováním rostly náklady a výdaje. Hřiště velmi obětavě připravoval i v noci Josef Mareš a nemalou úsporu v rozpočtu znamenala péče o výstroj vykonávaná Otylkou, Lidkou a Marií Plachých a Antonií Strakovou. Jejich pýchou bylo, že chlapci mohli na led nastoupit v čistých a dobře spravených dresech a společně se radovaly z vítězství. Klub měl tehdy už 2 mužstva a v mistrovství okrsku se HC umístil jako první s nejlepšími střelci Josefem Plachým, Josefem Klepalem, Františkem Frenglem a Špačkem.

Matrikář Koutný registroval v prosinci 1940 35 členů starých s přírůstkem 52 členů nových a 15 dorostenců. Druhá světová válka však krutě zasahovala do celého života. V té době došlo k připojení HC do závodu Navara a později se všechny oddíly ledního hokeje spojily pod jedním celkem “modro-bílí”.

Dlouholetým předsedou byl Bernard Straka, který pracoval s výborem klubu, v něm činně působil Jan Vocásek, Oldřich Křivánek, František a Josef Plachých, František Frengl, Jiří Krátký, Moc, Mareš, Štěpina a další, kteří vytvářeli dobré základy pro sportovní činnost.

HC Kolín nemohl oslavovat desetiletí své činnosti. Zanikl zcela nanápadně, ale v kolínském hokeji má čestné místo a někteří z jeho hráčů a činovníků přenesli své nadšení do hokeje Tatry Kolín.

Živelná touha po hokeji vedla k založení dalšího kroužku a později klubu, který se velmi dobře zapsal do historie kolínské ledové hry. Chlapci bydlící ponejvíce na předměstí Kolína II, zvaném na Palečku, hrávali hokej na malém plácku pod zdí starého židovského hřbitova. Zde se však už v roce 1929 sváděly boje, při nichž bylo dostatek modřin, slovních potyček, pláče, ale i radosti. Malé hřiště “Sokolák” hostilo téměř denně skupiny hochů, většinou studentů, kteří, když zvážili svou situaci, rozhodli se dát řádně zaregistrovat. Tak vznikl v oce 1934 nový hokejový klub jako odbor skautské organizace pod názvem HO Skauti Kolín.

Zakládajícími členy nového odboru byli Rudolf Roth, Jan Petrásek, Pavel Popper, Jindřich Synek, Jan Hrdlička, František Jandák, Karel Lašťovka a jiní. Protože se nový klub ustavil na konci sezóny, nevyvinul v roce 1934 už velkou činnost, zvláště proto, že oddíl neměl vlastní kluziště a většinu zápasů hrál na cizím ledě. Ale i tak to byly zápasy vítězné. Bilance první sezóny byla úspěšná. Z pěti zápasů tři vítězné a jeden nerozhodný. Střídalo se celkem 15 hráčů, z nichž nejvíce sehrál Popper, Hrdlička, Petrásek, Synek, Jandák a Federer, dále Převrátil, Souček, Humburger, Vaníček, Kohout, Podlešák.

Nejvýraznějšího úspěchu dosáhli Skauti v sezóně 1937 – 1938, kdy se stali vítězi okrsku Kolín – Čáslav. Dobrá pověst HO Skautů vedla k tomu, že jejich hráči často hostovali za HC Kolín i AFK. Jejich skóre v sezóně 1936 bylo aktivní, zprávy z novin velmi příznivé. V roce 1936 se stal předsedou ing. Karel Hladeček, se členy výboru Škardou, Lašťovkou, Petráskem a Kartákem. Později se mezi hráči objevila jména, která v kolínském hokeji byla známá, např. Stibitz, Beneš, Hořejš, Žitek a jiní. Mezi poraženými od Skautů byl LTC Pardubice, TK Čáslav, Hagibor Praha, klub pražských Němců Sportbrüder a jiní. Byly ovšem i neúspěchy. Mužstvo se měnilo, za Skauty hrával Svátek – Saďár, Vinklát, Synek, Kratochvíl, Vrkoč, Hrdlička. Nejúspěšnějším střelcem branek několika sezón byl Svátek.

Obrázek - HO Skauti Kolín 1937-38

Protože nacisté v roce 1940 činnost Skautů zakázali, vytvořili si hokejisté nový název Rapid Kolín, ale ten neměl dlouhého trvání a dobře hrající oddíl a dobře hrající oddíl se rozpadl. Mužstvo kolínských skautů prokázalo hokeji dobré služby, neboť se snažili povznést klub mezi nejlepší ve východních Čechách a konali průkopnickou práci na českém venkově pro rozmach hokeje. Mladí pracovníci byli nejen činovníky, ale i aktivními hráči a v krátké době vybudovali dobře hrající mužstvo, nad nímž pečlivě, ale tvrdě bděl a vládl Jan Kratochvíl. Přes poměrně krátkou dobu, necelých sedm let, se dobře zapsali do historie kolínského hokeje už také tím, že svou iniciativou a nadšením vybudovali kluziště na Kalcovce, jež později sloužilo bruslící mládeži. Hezké vzpomínky také skauti obohatili oblíbenými groteskními hokejovými zápasy, při nichž o smích a zábavu nebyla nouze.

Tato tři hokejová mužstva měla hlavní podíl na vzniku a vývoji hokeje v Kolíně a jejich funkcionáři i hráči se mohou dnes s uspokojením ohlédnout po tom, co jejich průkopnická práce znamenala. Začátky byly někdy těžké, ale vše bylo překonáno nadšením a láskou ke sportu.

Oblíbená hra kanadského hokeje našla brzy cestu i do škol. Když byl v Praze otevřen na Štvanici Zimní stadión, byl tam uspořádán v roce 1935 turnaj středních škol a tehdy se do finále probojoval Kolín a stejně pak i o rok později. V celkovém pořadí pak obsadil třetí místo. Byl to výsledek toho, že se v Kolíně mezi studenty hokej hojně pěstoval na tehdejší obchodní akademii. V sezóně 1939 organizoval prof. Vinklát, sám aktivní hráč Skautů, soutěž o Pohár obchodní akademie, jehož se účastnily vždy střední školy z Českého Brodu, Čáslavi, Kutné Hory, Poděbrad a Kolína. Soutěž měla velkou odezvu a byla dobrou propagací hokeje. Průmyslové školy měly fyzicky vyspělejší žáky a proto byly nejčastějšími vítězi.

v roce 1937 – 1938 vyvrcholila hospodářská krize odboru ledního hokeje AFK. Odbor se rozpadl, někteří hráči přešli do Sokola, který si vytvořil hokejový oddíl, jiní přestoupili do HO Skautů. Hokejisté chtěli hrát a hledali útočiště a proto byl po dvouleté přestávce obnoven opět odbor hokeje v AFK, do něhož přešli Skauti, kdežto hráči, kteří nalezli útočiště ve Spartě Kolín se později spojili s HC Kolín.

Nově utvořený AFK Kolín, hokejový odbor měl hned na počátku velké úspěchy. V letech 1942 – 1943 se rozpoutal boj o postup do 1. ligy ledního hokeje. AFK po vítězství nad DSK Třebíč a Meteor Svobodné Dvory se kvalifikoval do finálového zápasu s vítězem moravské skupiny SK Královo Pole. Zápas i po prodloužení zůstal nerozhodný a muselo se losovat, štěstí stálo při Kolínu. AFK Kolín vyhrál los a měl se utkat s SK Libní o vstup do 1. ligy. To byla za 30 let existence klubu zatím jeho nejslavnější doba, kdy stál poprvé před branami 1. ligy. Bohužel, zasáhlo počasí. Obleva zbavila kolínské možnosti tréninku a intenzivní přípravy na vrcholné utkání. 16 dní se nebruslilo, zatímco soupeř, SK Libeň se na Štvanicipilně připravoval. Finále se hrálo 18. února 1943 a dopadlo to tak, jak muselo dopadnout. Vítězstvím Libně 5:2. Tím byla ztracena poprvé kolínská naděje dostat se mezi hokejovou elitu. Mužstvo, které tehdy dosáhlo tak vysokého místa bylo složeno z těchto hráčů: Tichý, Petrásek, Nedbal, Prokůpek, Kratochvíl F., Kratochvíl J., Synek, Svátek, Převrátil, Stibitz a Kindl.

Obrázek - AFK Kolín 1942-43

Závěr okupační doby přinesl mužstvu AFK střídavé úspěchy. V sezóně 1943 - 1944 skončil na posledním místě ve východočeské divizi. Stejné úspěchy měl i po osvobození. Sport byl u nás reorganizován na všech stupních a to vedlo i k řadě změn názvů. V roce 1945 nastalo sloučení všech hokejových oddílů v jeden celek, který nesl název “Modrobílí” a hráči i funkcionáři vytvářeli společně podmínky tohoto sportu. Po jednoročním období 1945 – 1946 byli Modrobílí opět rozděleni a v prosinci 1946 valné hromady zvolily své činovníky opět pod názvem Hokey club v Kolíně a HO AFK Kolín.

V roce 1948 v rámci reorganizace celého sportovního dění přešel Hokey club pod závod Tatra Kolín a AFK pod ČSD Kolín. ČSD Kolín v roce 1950 zanikl a jediným kolínským hokejovým reprezentantem zůstal Spartak Kolín Tatra. V té době kolínskému hokeji v nově utvořené sekci předsedal Bernard Straka se širokým sborem činovníků. Ke starším osvědčeným hráčům přibyla nová jména: Adámek, Pipek, Vejsada, Just, Hlaváček, Radovesnický, Hochman, Zahradník, Zdeněk, Nový Skuhra, takže Tatra měla stále dostatek hráčů, aby mohla zahájit novou éru kolínského hokeje.

Před ustavením středolabské župy ČSLH v Kolíně byly oddíly řízeny východočeskou župou, která měla poměrně rozsáhlou oblast své působnosti. Protože tomu tak bylo i v jiných oblastech, vypracovala komise ČSLH v Praze nový návrh organizace a řízení a pro středočeskou oblast to znamenalo zřízení nové samostatné župy. Při jednání na ústředí v Praze byl pověřen Bernard Straka, aby vedl jednání k zabezpečení podmínek.

Před zahájením sportovní sezóny 1940 –1941 došlo k výroční konferenci, přičemž předsedou širokého výboru se stal známý hokejový reprezentant J. A. Král, nazývaný později všeobecně “Župan”. V té době se soutěžilo ve 4 skupinách: extra třída, v níž byl AFK Kolín, HC Kolín, Polaban Nymburk a Sparta Poděbrady. Kromě toho byla 1a, 1b, 2. a 3. třída.

Protože většina činovníků byla z řad kvalifikovaných oddílových pracovníků, byla sportovní úroveň a řízení župy velmi dobrá. V soutěži, která následovala, se stal vítězem Polaban Nymburk, AFK Kolín byl na 2. místě. Třetí místo získal HC Kolín.

V přátelských zápasech tu hrály většinou ligové oddíly, jako Sparta Praha, ČLTK Praha, STK Smíchov, Velké Popovice. Středolabská župa vykonávala svou funkci do roku 1949, kdy v rámci celostátní organizace přešla pod čs. obec sokolskou.

V následujících letech se vytvořily v rámci krajských sekcí sekce okresní a v prvním představitelem kolínské okresní sekce byl Josef Král se svými spolupracovníky, později byl vystřídán Josefem Linhartem a poté Bernardem Strakou.

Mužstvo Tatry vzniklo sloučením s HC Kolín v roce 1949. V sezóně 1950 – 1951, za předsednictví obětavého Ladislava Vokurky si skupina obětavých členů vybudovala kluziště na jezírku v Radimského zahradě. Byly postaveny mantinely a malé kabiny, ale na tréninky se muselo jezdit nákladním autem Tatra 111 pod plachtou do Pardubic, kde už byl zimní stadión. Do oddílu přešlo několik hráčů z rozpadlé Kary Starý Kolín, která byla příslušníkem krajského přeboru. Vzhledem ke změně názvu nařídila tehdy sekce kvalifikaci se Sokolem Voděrady, která skončila vítězstvím Kolína 11:1. Hrálo se pozdě v noci a autorem první branky přesně o půlnoci byl K. Vaněček. Tatra se tak stala příslušníkem krajského přeboru a obsadila za tehdejším BK Mladá Boleslav druhé místo. Hráči v tomto krajském přeboru byli: Tichý, Plachý, Hora, Mach, Handák, Vaněček, Zdeněk, Zvoníček, Vokál, Zelený, Malý, Stránský, Stružínský a Jandík. Někteří hráči se v následující sezóně vrátili zpět do Starého Kolína a na jejich místa přišli Jančák, Kubát, Radovesnický, Vejsada. Tehdy zanechal aktivní činnosti jeden z nejzasloužilejších a nejobětavějších hráčů Josef Plachý a věnoval se pouze funkci v oddíle.

Středočeská oblast měla vždy největší obtíže s hrací plochou, protože otázka ledu byla vždy závislá na příznivých povětrnostních podmínkách. Několikrát se uvažovalo o postavení Zimního stadiónu v Kolíně. Prvním iniciátorem v tomto směru byla středočeská župa ledního hokeje se sídlem v Kolíně. Její členové podníceni úspěchy mužstev AFK Kolín (bojoval tehdy o postup do 1. ligy), starokolínského SK a HC Kolín a s ohledem na stále stoupající oblibu tohoto sportu se snažili najít cestu a prostředky k uskutečnění tohoto záměru.

První vážné řešení stavby Zimního stadiónu v Kolíně se projednávalo v lednu 1948. Do této akce byli zapojeni všichni hokejisté, příznivci i oficiální instituce, včetně místní a okresní lidosprávy, politických organizací a zastupitelských složek pracujících. Kolín byl však mezitím předstižen jinými městy a proto se přípravné práce musely rozjet plnou parou. Byly upisovány finanční podíly, zajišťován materiál, potvrzovány objednávky. Zdálo se, že je vše v pořádku, až do doby, kdy někteří zastavili činnost a práce se na půl roku zastavila. Upsané podíly byly vráceny, nastalo období klidu a o stadiónu se mluvilo jen v budoucím čase. Středolabská župa v Kolíně přípisem ze dne 21. ledna 1948 dala pověření k ustavení Družstva a udělila plnou moc k samostatnému jednání Bernardu Strakovi. Došlo k řadě jednání za účelem upřesnění místa, které MNV určil u lázní. 29. ledna 1950 došlo na kolínské radnici k oficiální schůzce všech činitelů z řad lidosprávy i z řad sportovců, kde všichni slíbili podporu tomuto velkému podniku.

Poslanec Koštejn přislíbil 5.000 odpracovaných hodin členy KSČ, představitelé ostatních stran přislíbili hmotnou podporu svých členů, předseda MNV Volenec slíbil pozemek a apeloval na místní veřejnost, aby upisovala členské podíly. Tak byly dány základy pro pokračování prací pod heslem “Za pomoci všech - pro všechny”. Předsedou nově utvořeného družstva byl zvolen Bernard Straka se členy Bertramem, Čermákem, ing. Linkem, Součkem, Barešem, Zvolánkem, dr. Rytinou, ing. Třešňákem, ing. Doležalem, Lamplem, Králem, Franzem, Foffem, MUDr. Panouškem, dr. Jelínkem a Bartoněm.

Z různých návrhů vychází vítězně místo na Radimského zahradě, pro které byly v roce 1951 vypracovány technické podklady terénních úprav. Tyto úpravy byly zahájeny poslední neděli v září 1951 vykácením stromů a porostu. Tato neděle byla počátkem výstavby a účastnili se Svoboda, Plachý Starý, Král, Wůdy, Vokurka, Šťastný, Benda a jiní. Pustili se do práce bez slavnostního zahajování a projevů a jistě na tento den nezapomenou.

Vzhledem k tomu, že doba byla už pokročilá a hokejisté chtěli hrát aspoň na provizorní ploše, byl zajištěn buldozer, který srovnal terén, když předtím vojáci tankem vyrvali velké pařezy. Co nedodělal buldozer, dokončily potom ruce brigádníků za pomoci střelmistrů, kteří museli odstřílet část skály, vystupující z terénu. Tak byla v roce 1952 zhruba upravena a zpevněna hrací plocha, zaválcována škvára, založen škvárový beton a betonový potěr, takže i při slabších mrazech se nechal v nové sezóně 1952 – 1953 připravit led za jednu noc.

Důležitým činem pro další stavbu bylo zajištění dvou kompresorů, které se velmi osvědčily a spolu s objednanými trubkami pod hrací plochu definitivně zajistily výstavbu.

Přes všechny tyto úspěchy však došlo pro nedostatek finančních prostředků v letech 1952 – 1953 ke zpomalení stavby, které bylo vyřešeno teprve jednáním mezi MNV, TJ Spartakem Tatra a ZV továrny Tatra v Kolíně tím, že celá akce byla převedena na Spartak Tatru, na tělovýchovnou organizace, jejíž prostředky vzhledem k dotacím od nadřízených orgánů, jakož i od samotného závadu byly mnohem vyšší.

Dne 24. února 1954 se konala v jídelně elektrárny Kolín – Zálabí schůze zástupců závodů Kolínska, na níž byli seznámeni s dosavadním stavem prací na výstavbě zimního stadiónu. Především se projednávaly otázky zajištění finančních prostředků na úhradu faktury strojního zařízení, jež bylo zajištěno u dodavatele Strojírny potravinářského průmyslu v Praze.

Tato schůze byla svolána z iniciativy závodní rady elektrárny v Kolíně-Zálabí, jmenovitě J. Bendy, J. Beni a J. Skřivánka. Byl sestaven výbor, který nesl název TJ Spartak Kolín, výstavba zimního stadiónu. Předsedou byl zvolen L. Vokurka, místopředsedy pro technický provoz Josef Plachý a František Bláha, propagaci obstarávali M. Vaníček a J. Linhart, hospodářský úsek vedli J. Benda a J. Raška. Kromě těchto byli ve výboru: J. Starý, A. Kadlec, M. Převrátil, J. Beňo, J. Bulíček, J. Skřivánek, F. Svoboda, ing. Třešňák, V. Věrnoch, V. Adámek, později byl výbor doplněn J. Danielkou, F. Lacinou, M. Zimmermanem a dalšími.

Obrázek - Výbor výstavby ZS 1954

Po vytvoření výboru byl projednán návrh rezoluce na úřad předsednictva vlády Československé republiky o povolení výstavby a tím i o uvolnění potřebných finančních prostředků. Součástí rezoluce byl i socialistický závazek pracujících kolínských závodů na finanční pomoc a brigádnické hodiny.

Stavba se nyní rozjela naplno, ale finanční starosti trvaly po celou dobu výstavby, i když sami pracující většiny kolínských závodů přispěli na výstavby ZS srážkou jedné hodiny z jednoměsíční mzdy. Výstavba byla totiž prováděna v akci “T” s velmi nepříznivým poměrem - 1 – 3,5 a kromě toho byla vlastně prováděna na černo, protože oficiální povolení přišlo až po zahájení provozu.

Zimní stadión byl po léta jen nesplněným snem mládeže a kolínských sportovců, kteří v nepříznivých klimatických podmínkách mírných polabských zim mnoho zimních sportů a radovánek neužili. Na výstavbě se v praxi ukázalo, že i neveliký kolektiv lidí zapálených pro společné dílo dovede strhnout a aktivizovat řady pracujících a lze říci, že v roce 1954 celé město Kolín žilo výstavbou zimního stadiónu. Každý pomohl, někdo více, někdo méně, podle svých možností. Kromě členů výboru, kteří výstavbě věnovali všechen svůj volný čas, jako např. Plachý, Skřivánek, Svoboda, Topol, Benda, Převrátil, Beňo, Král, našla se i řada dalších nadšenců jako Jílek, Bartůněk, Neuman a jiní.

Nebylo by spravedlivé nevzpomenout pracovní iniciativu stavbyvedoucího Konopáska, zedníka Blehy, neúnavného organizátora brigádnické pomoci J. Bartoně, a tehdy jediné stálé administrativní síly M. Čmelíkové, která s J. Topolem vedla celou agendu výstavby za pomoci brigádníků z řad členů výboru.

Závody není třeba jmenovat, protože téměř každý přispěl finančně nebo materiálově, i když nutno říci, že hlavní tíha celé výstavby spočívala na strojírnách Tatra.

Historie výstavby by nebyla úplná, kdybychom se nezmínili o vytvoření projekční skupiny, která pod vedením ing. Třešňáka vypracovala řadu projektů pro různé zákazníky, z nichž pramenil pro výstavby ZS značný finanční přínos. Dále byly pořádány různé akce, jako bylo postavení hudebního pavilónu z iniciativy předsedy L. Vokurky.

V souvislosti se stavbou je třeba ještě připomenout, že při podání žádosti o výstavbu severní tribuny se šatnami, sociálním zařízením a bytem, nebyla nadřízeným úřadem schválena a ani finančně zajištěna stavba restaurace, který byla uvedena v projektu. Tím se měla podstatně zmenšit cela rozloha objektu. Výbor však na návrh J. Plachého rozhodl provést výstavbu v celém rozsahu, tj. včetně restaurace. Nakonec byla tato “odchylka” nadřízenými institucemi akceptována a dnes lze objektivně říci, že toto riskantní rozhodnutí výboru bylo uvážené a správné. Ustavený výbor pracoval s malými změnami až do doby začlenění výstavby ZS do akce "Z“ MěNV.

K vlastnímu zahájení provozu došlo 23. Ledna 1955, kdy se poprvé roztočily stroje. Tím se v republice otevřel třináctý stadión. Stavba však pokračovala. Byla dokončena strojovna, v roce 1957 byla zahájena stavba kryté tribuny pro 1500 diváků, s ubytovnami pro sportovce a s bytovou jednotkou, šatnami, hygienickým zařízením a restaurací. V další etapě byly zřízeny rozhlasové kabiny. Později byla provedena generální oprava ledové plochy položením nového potrubí a betonu, a na západní straně byla postavena reprezentační tribuna se zasedací síní, sálem a klubovními místnostmi. Tato stavba byla podpořena finační podporou MNV. Kolín má dnes jeden z nejhezčích stadiónů v republice, neboť vedle samotné hrací plochy a hlediště pro 14.000 diváků, má příznivé okolí v sousedství malého jezírka a lesů, v nichž jsou další sportovní prostory. Svou polohou vzdálenou od městského ruchu se dobře hodí k pořádání velkých kulturních akcí, jako Kmochův Kolín, který na stadión soustřeďuje nejen dechové hudby, ale i diváky z celé republiky.

Hrací sezóna 1954 – 1955 se odehrávala už na provizorní ploše rozestavěného stadiónu. Mužstvo Tatry Kolín bylo posíleno hráči Chomutova Sekerou a Tumpachem, z Prahy přistoupil ing. Vavroň a na jednom tréninku byl objeven Komár z Kutné Hory. Prvním trenérem se stal Randák. Tatra měla mužstvo A i B a k nim přibylo i družstvo žáků. Tatra se tehdy stala vítězem krajského přeboru a v kvalifikačních zápasech se dostala do divize.
........
Obrázek - Tatra Kolín 1954, Obrázek - Tatra Kolín 1955 při otevření ZS

V té době uskutečnila také prvá mezinárodní utkání, v nichž porazilo Rumunsko 6:5 a 22. března 1956 národní celek Číny 13:7. Začali věnovat pozornost mládeži a brzy se objevily výsledky. Žáci a dorostenci se stali přeborníky okresu a na zimním stadiónu se uskutečnil 1. Ročník žákovského turnaje.

Obrázek - Tatra Kolín, Obrázek - Sezóna před postupem do II.ligy

Vzrůst počtu zimních stadiónů v republice měl za následek zvýšení formy hráčů a také obliby tohoto sportu. Přispěly k tomu i úspěchy, které sklízelo naše národní mužstvo při mezinárodních utkáních i při světových mistrovstvích. Proto i v Tatře přemýšleli o zvýšení úrovně. Za hrajícího trenéra byl v sezóně 1956 – 1957 získán člen národního mužstva, které tehdy ve Stockholmu získalo titul mistrů světa, Jiří Macelis. Tento hráč a trenér byl pro Tatru dobrou volbou. Kolínští vyhráli zcela bezpečně divizi s pětibodovým náskokem před starým rivalem Třebíčí. V kvalifikačním turnaji porazili potom Holoubkov rekordním skóre 15:0 a postoupili do 2. ligy. Také B mužstvo a žáci vyhráli své skupiny. V pohárovém turnaji “o Pohár zimních stadiónů” byla Tatra se stejným počtem bodů na 2.místě za Havlíčkovým Brodem.

Nyní bylo nutno se připravit na těžší zápasy. Proto byla letní příprava na období 1957 – 1958 velmi intenzivní. 2. liga kladla na mužstvo mnohem větší nároky. Už 10. října byla zahájena příprava 2. ročníku “Poháru zimních stadiónů”, v němž kolínští zvítězili. V prvním ročníku ve 2. lize se umístil Kolín na 5. místě se 17 body jako Dukla Litoměřice a Litvínov, ačkoliv ještě 3 kola před koncem byli na 2. Místě. B mužstvo zvítězilo v krajské soutěži bez ztráty bodu s brankovým poměrem 41:10. Starší dorost v pohárové soutěži SČSP skončil na předposledním místě, ačkoliv v přátelských utkáních dovedl porazit i mužstva krajského přeboru. Ani mladší dorost neměl valné úspěchy, zato žáci pokračovali velmi dobře, stali se okresními přeborníky a ve 3. ročníku pohárového turnaje v Kolíne skončili na 2. místě.
.............................
Obrázek - Tatra Kolín v II.lize, Obrázek - Tatra Kolín 1956-57, Obrázek - Tichý a Vejsada

Sezóna 1958 – 1959 nebyla slavná. Z Kolína odešel velmi dobrý Jiří Macelis a Tatra hledala nového trenéra. Volba padla na bývalého hokejového reprezentanta Pergla, který mužstvo dobře připravoval, ale neshody s hráči vedly k jeho brzkému odchodu. Mužstvo prodělávalo krizi a hrozil sestup do divize. V druhé polovině soutěže nastoupil do branky 41letý Vratislav Tichý, který podržel mužstvo tak, že se v soutěži udrželo. Jeho vůle, bojovnost a odpovědnost zachránila udrženi ve 2. lize.

Obrázek - Macelis a Tichý

V této sezóně ukázal bohatou činnost A dorost, který se stal přeborníkem kraje, v soutěži “o Pohár zimních stadiónů” byl na druhém místě. Žáci pokračovali v úspěších, stali se okresními přeborníky a dvakrát byli pověřeni reprezentovat OV ČSTV v Kolíně. V tomto roce byla ustavena hokejová předvýchova, kde ti nejmladší 8 – 12 let získávali první hokejové zkušenosti.

Přesto však pokles trval. Sezóna 1959 – 1960 byla velmi neúspěšná. Deváté místo v tabulce nestačilo na záchranu ve 2. lize a jedině tím, že nováček ligy České Budějovice odvolal svou druholigovou účast, byl Kolín jako nejlepší ze sestupujících ponechán ve 2. lize. Pomohlo tedy štěstí, ale to snad bylo i impulsem k novému vzepjetí, jež následovalo v příštím roce, B mužstvo dosáhlo tehdy svého největšího úspěchu. Stalo se vítězem krajského přeboru a vybojovalo postup do divize, jež byla mnoho let cílem A mužstva. Dorost i žáci potvrdili péči, kterou jim oddíl věnoval.

Přípravy na sezónu 1960 – 1961 nebyly radostné. Teprve, když ze Slavoje České Budějovice přišel nový trenér Jiří Pleticha, rychle se doháněl ztracený čas k přípravě. Předsezónní pohárový turnaj v Kolíně za účasti Dynama Praha, Tatry Smíchov a Lokomotivy Liberec ukazoval už vzestup formy. Mužstvo bylo doplněno nadanými dorostenci (Janovský, Sršeň) a těsně před zahájením soutěže bylo v Kolíně poraženo národní mužstvo NDR 6:5. Dorost A za Tumpachova vedení bojuje o postup do dorostenecké ligy a v okresním přeboru je na 2. místě. S těmito novými nadějemi vstupoval Kolín do sezóny 1961 – 1962, která zatím znamenala vrchol.

Zásluhou nového trenéra Pletichy se přešlo na kolektivní pojetí hry, zlepšila se taktika a střelba a to vedlo k tomu, že ve 2. lize obsadila Tatra třetí místo za Litoměřicemi a Havlíčkovým Brodem.

Sezóna 1961 – 1962 znamenala vítězství Tatry Kolín ve 2. lize. Oddíl si tím vybojoval postup do 1. ligy. Byl to triumf dokonce dvojnásobný, neboť podobný úspěch slavilo i dorostenecké družstvo. Trenérem byl v té době Jiří Tumpach. Vzestup mužstva A byl pomalý, ale systematický. Pod Tumpachovým vedením se Kolín pomalu dostával do čela tabulky, až přišly rozhodující zápasy s Baníkem Ostrava. Patřily k nejbojovnějším, ale také nejtvrdším utkáním v existenci Tatry vůbec. Mužstvo, které absolvovalo tyto rozhodující zápasy tvořili hráči: v brance Češpiva, Adamec, obránci Kmoch, Kuneš, Volf, Bolardt, útoky Kubišta, Kmoch, Pleticha, Vyštějn, Šanda, Bišický, Kysilka, Janovský, Sršeň, Herčík, Kratochvíl, a Pokorný. První zápas s Baníkem měl dramatický průběh. Na kolínském ledě ještě 10 minut před koncem prohrával Kolín 2:5, aby nakonec zvítězil 7:5. Velký výkon podal v tomto zápase Janovský. Bylo zřejmé, že odvetný zápas v Ostravě bude nejen rozhodující, ale i tvrdý, protože znamenal postup do nejvyšší hokejové soutěže. Kolín po dramatickém boji sice vyhrál 7:3, ale řada hráčů byla zraněna a dva (Janovský a Vyštejn) se ocitli v nemocnici.
.................
Obrázek - Tatra Kolín 1961-62, Obrázek - I.liga zajištěna 1962

Toto vítězství znamenalo postup mezi nejlepší hokejová mužstva republiky a proto, když se hráči 19. února 1962 vraceli z Ostravy domů, přišlo je na nádraží uvítat na 5.000 lidí a davy diváků je zdravily za doprovodu Kmochovy hudby na ulicích. Špalírem obecenstva došli hráči na radnici, kde je uvítal MěNV a OV KSČ. Už z vlaku byli hráči neseni na ramenou a nikdo z nich nepamatoval takové uvítání. To byla nejslavnější chvíle nejen pro všechny hráče, trenéra i činovníky, ale i pro celý kolínský hokejový život.

Obrázek - Spartak Kolín, vítěz II. ligy

Dorost Tatry zaznamenal v témže roce další úspěch. Bojoval o postup s mužstvy Liberce a Jičína a po vítězství nad nimi i dorost se dostal do své nejvyšší soutěže. Všechny úspěchy nezkalila ani porážka v dalším mezinárodním utkání s mistrem Švédska Djurgaardem Stockholm, protože dvojnásobná příslušnost kolínských mužstev v nejvyšší soutěži jejich kategorií byl zatím největší úspěch hokeje v Kolíně.

Obrázek - Spartak Kolín, vítěz II. ligy

Bylo to velké překvapení, když před zahájením 1. ligy ročníku 1962 – 1963 se sportovní veřejnost dověděla, že Tatra Kolín odřekla účast v 1. hokejové lize. Vyvolalo to vzrušení i v československém tisku, ačkoliv ten se ke Kolínu a jeho sportu nechoval, kromě vzácných výjimek, vždy sportovně, ale kolínské rozhodnutí posuzoval záporně. Hospodářské důvody však byly závažné. Konečné slovo padlo po důkladném zvážení situace, která po návratu Ostravy nebyla růžová. Ohlášené přestupy až na jeden byly zamítnuty, dva hráči byli vážně zraněni a počet prodaných permanentek na zápasy byl nepatrný. Nedostatek hráčů nebylo možno nahradit bez větších finančních obětí a proto po mnoha jednáních, rozborech situace, po schůzích za účasti společných jednání oddílů a hráčů bylo rozhodnuto odvolat A mužstvo z účasti na 1. lize. Datum 13. Října 1962 zůstalo jako černá tečka za velmi úspěšnou sezónou. I když toto rozhodnutí bylo porušením zásad a sportovního růstu, důvodu k němu byly vážné. Mnozí sportovní novináři kritizovali nepříznivě toto rozhodnutí, ale jejich předchozí psaní neukazovalo na to, že je jejich kritika upřímná.

Po dalším mezinárodním utkání hraném na Zimním stadiónu se Spartakem Moskva, v němž Tatra podlehla 2:9, byla zahájena 2. liga pohárovým turnajem “o Pohár 2. ligy”. Jedna skupina se hrála v Kolíně, Tatra si v první části vedla dobře až na porážku od Havlíčkova Brodu, která ji vyřadila ze soutěže. Ve vlastní mistrovské soutěži 2. ligy skončila Tatra na třetím místě.

Obrázek - Spartak Tatra Kolín s reprezentací

V přestávce mezi první a druhou polovinou soutěže se uskutečnil první zahraniční zájezd Tatry do Jugoslávie. 16. prosince 1962 odjela dvaadvacetičlenná výprava a během osmi dnů sehrála v Jugoslávii pět vítězných zápasů. Po návratu domů pokračovala druhá část ligy, ale elán mužstva byl podlomen. Klesala odpovědnost hráčů a po skončení soutěže získala Tatra 7. místo. Ani B mužstvo nemělo v krajském přeboru více štěstí, protože bylo dlouhou dobu bez vedoucího a muselo usilovně bojovat o udržení v soutěži. Obě mužstva dorostu bojovala v této sezóně se střídavým štěstím, které pro A dorost znamenalo ztrátu dorostenecké ligy, pro B dorost však získání titulu krajského přeborníka.

V následujících sezónách 1964 –1968 bojovala Tatra se smíšeným štěstím, které ji v osmičlenné lize udrželo na třetím, později na druhém, v roce 1966 – 1967 na šestém a posléze v sezóně 1967 – 1968 na posledním osmém místě, což znamenalo sestup do divize. Byl to trochu nespravedlivý osud pro oddíl, který aspiroval na první ligu. Bylo proto třeba velkého úsilí celého výboru i hráčů, aby se oddíl dostal opět na místo, které si svou minulostí zasloužil.

Nešťastná sezóna 1967 –1968 měla k dispozici hráče: K. Jelínek, Brajcha, Hruška, Kubišta, Sochůrek, Kratochvíl, Hampl, Černý, Hlaváč, Paleček, Jäger, Pešek, Straka, Potštejnský, Peršala, Nedbal, Fousek. V úloze trenéra se vystřídali bývalý ligový hráč Kuna a trenér Kolína Jiří Tumpach. Mužstvo nemohlo získat potřebnou formu a při závěrečných bojích došlo ve druhé lize k vyvrcholení tím, že Tatra svůj poslední zápas s Mladou Boleslaví musí vyhrát, aby se udržela v lize. Zápas byl poznamenán velkou nervozitou, protože Kolínu šlo o všechno. Hned při počátku se zranil brankář Peršala a odstoupil. Kolín vyvíjel silný tlak a ačkoliv Boleslav vedla 2:0, dovedl Kolín nejen vyrovnat, ale vedl 3:2, když mu před tím rozhodčí Pacinda jednu branku neuznal. Boleslavi se podařilo v 18. minutě poslední třetiny vyrovnat a tím byly Kolínu zmařeny všechny naděje na udržení ve 2. lize.

Pro oddíl, který se ocitl v divizi nastala nyní práce získat finanční a materiální prostředky, protože krize mužstva se odrazila bohužel i na návštěvách.

Byl proto vytvořen nový výbor oddílu, jenž se ujal nevděčné práce přivést oddíl znovu do 2. ligy, vytvořit mužstvo a získat další prostředky. Nový výbor byl složen z osvědčených pracovníků, kteří dovedli pomoci oddílu právě ve chvílích nepřízně a krize. Předsedou byl Kukal, dále Kratochvíl, Ježek, Kotalík, Gandalovič, Mužíček, Beňo, Topol, Rumplík, Linhart, Vokál, Souček, dr. Svoboda, Slanec, Kubát, Březina, Tumpach. Trenéry se stali Tumpach a Kubač, vedoucím mužstva Jiří Souček.

Tento výbor měl k dispozici 19 hráčů A mužstva, byli to starší i mladší hráči, a největší části odchovanci Kolína. Kromě toho měl dorost, starší a mladší žáky a elévy, tj. kategorii bez věkového ohraničení. Každá skupina měla svého cvičitele a nad vším měla dozor komise pro mládež, kterou vedl Jan Beňo.

Hospodářská situace nebyl utěšená. Za maximálního úsilí nového výboru oddílu LH se podařilo pro hokejovou ligu získat kolínské závody, OV ČTO, okresní svaz LH, OV KSČ, ONV a MěNV. Propagační komise vedená Vladislavem Součkem, počala v sezóně 1967 – 1968 vydávat čtrnáctidenní informační zpravodaj “Mezi mantinely”, jenž informoval kolínskou sportovní veřejnost o všem dění kolem hokeje v Kolíně. Kromě toho byla ustavena trenérská rada, jež měla řešit předchozí neshody mezi hráči a trenérem, což bylo také příčinou poklesu formy a měla vliv na přístup trenéra k mužstvu a docházku hráčů na trénink.

ONV pomohl v obnově strojovny a MěNV podpořil soutěže mladých. Závody Tatra, VCHZ Synthesia, Jednota a další přispěly podle svých možností. Mužstvo bylo doplněno brankářem Vokálem ze Slávie, útočníkem Svobodou ze Sparty a B. M. Černým z Pardubic. Kromě toho se vrátil hráč Valenta z prezenční služby, takže na sezónu 1969 – 1970 bylo mužstvo složeno z těchto hráčů: Peršala, Potštejnský, Fousek, Kmoch, Pešek, Kratochvíl, Paleček, Jäger, Hruška, Černý, Brejcha, Jelínek, Hlaváč, Sochůrek, Novák.

S tímto mužstvem se podařilo Tatře získat znovu své místo ve 2. lize, kterou v sezóně 1967 – 1968 opustilo po nešťastném zápase s Mladou Boleslaví.

Přes všechno úsilí se nepodařilo získat lepší umístění mužstva v tabulce, neboť přechod z nižší do vyšší soutěže žádal vyšší technickou a fyzickou dokonalost. Hráčům byla zdůrazňována morální odpovědnost před kolínskou veřejností a byl dán cíl udržet místo ve 2. lize. Toto období bylo pro hráče i výbor nervovým vypětím, ale výsledek se přeci jen dostavil. Neúspěchy v první polovině soutěže byly vyváženy druhou polovinou, v níž mužstvo vyhrálo v lednu a v únoru 1970 6 zápasů za sebou a to rozhodlo o setrvání ve 2. lize na 11. místě tabulky ze 16 účastníků. Tím byla tedy splněno předsevzetí udržet 2. ligu a dokázat veřejnosti, že si ji Kolín zaslouží.

Náklady na soutěže stále a progresivně rostly. Předcházející sezóna se vyžádala náklady 470.000 Kčs, z čehož bylo nutno vydat na rekvizity 54.000 Kčs, za nájem ZS 84.000 Kčs, za hokejky 30.000 Kčs, dopravu k zápasům 40.000 Kčs atd.

Obrázek - Jaroslav Topol, ředitel ZS

V letech 1969 – 1972 byla za podstatného přispění MěNV dobudována reprezentační západní tribuna ZS. Tím se dovršil devatenáctý rok od jeho postavení. Byl třináctý v naší republice. Dnes je jich přes osmdesát. Vývoj ledního hokeje zvýšil požadavky na zimní stadión, protože kromě hokejových utkání a tréninků, může poskytnout ubytování, stravování, učebny, klubovny a společenské místnosti, takže se hodí k soustředění a společenským podnikům. Jeho velkou výhodou je blízkost hřišť, atletických drah, lesů i města, autobusového spojení i blízké řeky. Teď je si jen přát, aby byl stadión zastřešen. Naše reprezentační celky by to uvítaly, protože za prvním ledem musí jezdit až do Karviné.

V sezóně 1970 – 1971 se A mužstvo umístilo v tabulce 16 účastníků na 10. místě. Průběh ligy byl však pro Kolín opět “nervákem”, protože se po celou sezónu mužstvo pohybovalo na hranici sestupu. Vyhrálo 10 utkání, třikrát hráli nerozhodně a v 17 utkáních podlehli. Získali 23 bodů. Ještě horší situace nastala v následující sezóně 1971 – 1972, kdy se po celou soutěž pohybovalo mužstvo na hranici sestupu, až teprve posledními utkáními uhájili 14. místo, jímž je sestup minul jen o vlas.

Dorost svou skupinu vyhrál a postoupil do 1. ligy dorostu a jeho úspěch byl jednoznačný, protože z 27 utkání zvítězil 24krát. Starší žáci hráli žákovskou ligu a umístili se na 7. místě, mladší žáci byli v žákovské lize ve své skupině na druhém místě. Nejmladší elévové do 10 let hráli soutěž zimních stadiónů a umístili se na druhém místě.

Výbor nebyl spokojen s A mužstvem, neboť se jeho umístění odrazilo i na návštěvách a hospodářská situace oddílu byla opět taková, že se řešila otázka, zda se bude hrát v Kolíně druhá liga. Výbor však rozhodl, že se mužstvo do NHL přihlásí.

Bylo nutno se obrátit k intenzivní výchově hráčů z vlastních zdrojů a věnovat se výchově mládeže, vypěstovat si hráče, kteří vyšli z oddílových řad. Základem hokejového mládí v oddílu LH tvoří předvýchova, kde je soustředěno na 50 chlapců od 6 do 9 let. Pod odborným vedením se učí bruslit a hokejové základy. Ti, kteří si základy osvojí, jsou přeřazeni do přípravky, tj. 3. Žáků, kde o ně pečují cvičitelé. 3. Chlapci jsou chlapci od 9 do 11 let, kteří jsou již jako mužstvo hokejově vybaveni, pod vedením trenérů hrají první zápasy, účastní se turnajů a hrají dvoukolově memoriál Jar. Procházky.

Na podzim r. 1966 se sešli bývalí hráči ligového dorostu Tatry Kolín, kteří se vrátili z vojenské základní služby. Protože zároveň v té době bylo zrušeno při Tatře družstvo B dospělých a nikdo nešel hrát za venkovské kluby, rozhodli se založit nový hokejový klub v Kolíně. Od 1. ledna 1967 existuje TJ Stadion Kolín, do jehož čela byl zvolen Zdeněk Jeřábek, předsedou se stal Josef Beránek.

Obrázek - Stadion Kolín 1967

V začátcích pomohla Stadionu VTJ Dukla Kolín, která pro první sezónu zapůjčila kompletní vybavení. Mužstvo v prvním roce hrálo pouze SHMP. V roce 1967 – 1968 se mužstvo přihlásilo do okresního přeboru a úlohy trenéra se ujal bývalý hráč a funkcionář Tatry Kolín Jiří Kosík, který má zásluhu na tom, že ještě v témže roce pomohl jako aktivní hráč vybojovat Stadionu postup do 1B třídy.

V tomto roce získal oddíl další zkušené hráče z Tatry Kolín a i mezi funkcionáři se objevily nové tváře. Postupem do 1. třídy nastaly také finanční starosti. Oddíl neměl dotace a tak hráči se snažili získat prostředky na brigádách a různých akcích.

v roce 1968 – 1969 oddíl opět postoupil a od té doby hraje 1A třídu. Funkce trenéra se tehdy ujal Jaroslav Kratochvíl, též bývalý úspěšný hráč AFK Kolín a úspěšný trenér ligového dorostu Tatry. Od roku 1969 má oddíl také žákovské družstvo, družstvo dorostu a B družstvo dospělých.

Stadion sází především na mladé hráče a patřičně se jim věnuje. Žáci jsou už po několik let okresními přeborníku a družstvo dorostu je už dvakrát dorostovým přeborníkem.

Kolínský led Zimního stadiónu se mohl pro svou vybavenost už od počátku stát kolbištěm mezinárodních utkání, která vždy přilákala velký počet diváků. Jako první při příležitosti 700 let města Kolína se tu už 18. prosince 1957 objevili Harringay Racers z Kanady.

Obrázek - Harringay Racers 1957

Březnové dny roku 1959 zůstanou významnou událostí v celé historii kolínského hokeje, neboť Kolín se stal vedle Prahy, Brna, Ostravy, Bratislavy a dalších měst – Kladna a Mladé Boleslavi, také dějištěm 25. mistrovství světa v hokeji. Kolín se zapojil skutečně důstojně po bok ostatních pořadatelů do těchto událostí, které spadaly do oslav 50. výročí československého hokeje. Zimní stadión byl přípraven tak, že nikdo nepozoroval, že je zčásti ještě nedokončený, neboť vše bylo vzorně upraveno. Do pamětní knihy oddílu naspali tehdy zástupci ústředního orgánu mistrovství světa 1959:

“Vyjadřujeme dík a plné uznání všem obětavým pracovníkům organizačního výboru pro mistrovství světa a Evropy v ledním hokeji 1959 v Kolíně za jejich píli a nevšední úsilí, s nímž připravili tak výborné podmínky pro úspěšný průběh této vrcholné hokejové soutěže v Československu”

Na kolínském ledě bojovala tehdy sice mužstva slabší skupiny, ale i tak byly zápasy středem pozornosti. 9. března hrála Itálie s NSR, 10. března Švýcarsko s NDR, 11. března Polsko s Norskem. Kolín se ukázal jako dobrý hostitel, byla uspořádána řada besed s cizími účastníky, došlo ke sblížení mezi hráči jednotlivých oddílů a k jejich vzájemné spolupráci. Kolínu zůstane na tyto chvíle zásluha, že byl organizátorem a pořadatelem těchto mimoledových setkání.

Dalším hostem na kolínském ledě byl 17. ledna 1960 Chimik Voskresensk, s městem, s nímž měl Kolín dlouholetou družbu. Téhož roku v listopadu zde podlehlo Tatře mužstvo NDR 6:5 a porážku zde okusilo i Rumunsko v poměru 3:2.

Zatěžkávací zkouškou nového stadiónu v Kolíně byl zápas československého B mužstva s kanadskými Smoke Eaters (Pojídači kouře) z Ontaria, které vedl tehdy velmi populární páter Bauer.

19. prosince 1961 utkal se na kolínském ledě Kraj Praha s kanadským mužstvem Bearcats z Ontaria. 25. února 1962 zde nad Tatrou zvítězil švédský tým Djurgaarden Stockholm a 5. října 1962 tu zahajoval kolínskou hokejovou sezónu Spartak Moskva a zvítězil 9:2.

Také úspěšný zájezd Tatry A mužstva do Jugoslávie patří k těmto mezinárodním stykům kolínského oddílu. Zájezd skončil pro Tatru velmi úspěšně a proto se na odvetu utkal 11. listopadu 1962 HC Jesenice s Tatrou Kolín na kolínském ledě.

Přes reorganizaci, která zastihla v uplynulé sezóně NHL slibuje letošní sezóna opět zajímavé boje. Vždyť ve skupině s TJ Kolín jsou dávní rivalové – AŠ Mladá Boleslav, Jiskra Havlíčkův Brod, Spartak ZVÚ Hradec Králové a Dukla Litoměřice. Od vstupu do 2. ligy v roce 1957 vybojoval Kolín s těmito mužstvy nejeden zajímavý a vzrušující zápas. Vzájemná střetnutí vždy patřila mezi nejnavštěvovanější.

Soupeř Kolína	Kolínské
Soupeř Kolína	výhry	remízy	prohry	skóre	nej. výhra	nej. prohra
Mladá Boleslav	16	7	15	127:131	8-1	1-8
Havlíčkův Brod	18	1	17	108:112	9-1	2-9
Hradec Králové	16	6	16	158:148	14-3	3-12
Litoměřice	3	3	15	45:108	5-2	0-10

Výbor:
M. Kubát – předseda, R. Ježek – místopředseda, V. Gandalovič – hospodář, M. Kukal – vedoucí sportovního úseku, V. Tichý – vedoucí technického úseku, K. Čepek – propagace, B. Bednář – vedoucí mládežnického úseku, Dr. Svoboda, J. Buňata, J. Tumpach, J. Kratochvíl, Bulíček, J. Svoboda

Brankáři:
Zdeněk Vojta, 32 let, přestup z SONP Kladno
Jiří Pithart, 24 let, 3. sezóna

Obránci:
Václav Nedbal, 28 let, 12. sezóna
Eduard Šupík, 22 let, 3. sezóna
Jaromír Valenta, 25 let, 7. sezóna
Bohumil Šupík, 24 let, 4. sezóna
Karel Jelínek, 27 let, 9. sezóna
Blažek, 21 let, přestup z Tesly Pardubice

Útočníci:
Zdeněk Procházka, 23 let, 3. sezóna
Vladimír Markup, 37 let, 2. sezóna
Vratislav Filipi, 22 let, 2. sezóna
Josef Sochůrek, 25 let, 6. sezóna
Hejduk, 21 let, přestup z Tesly Pardubice
Valášek, 25 let, přestup ze Stadiónu Liberec
Milan Paulík, 21 let, přestup z Dynama Jihlava
Václav Rác, 21 let, přestup z SONP Kladno
Josef Švanda, 21 let, 3. sezóna (návrat z vojny)
Bohumil Lupínek, 21 let, 2. sezóna (návrat z vojny)
Kubeš, 24 let, odchovanec – návrat z Volárny
Daněk, 21 let, pozastavený přestup z Dynama Jihlava

V každém oddíle před zahájením soutěží panuje určitý optimismus, byl i u nás v Kolíně. Nakonec se však ukázalo že kolektiv neměl dostatek sil vybojovat pro Kolín 1. NHL. Doufáme však, že tato soutěž není pro nás ztracená, čehož dokladem je poměrně silné zázemí v mládežnických družstvech.

A mužstvo – vybojovalo v sezóně 1972 – 1973 30 mistrovských zápasů, z toho 9 utkání vyhrálo (mimo jiné Chomutov, Milevsko), 2krát hrálo nerozhodně a 19krát prohrálo. Se ziskem 20 bodů a skórem 106:168 obsadilo 13. místo, což nestačilo na kvalifikaci o postup do 1. NHL.

Nejlepšími střelci mužstva v uplynulé sezóně byli: Sochůrek 20 branek, Procházka 13, Markup a Zdeněk 9 a Filipi 8 branek. V průběhu sezóny se oddíl rozloučil s hráči Bořkem, Chmelíkem a Veseckým. Po skončení sezóny odešli do VTJ Dukly kolínští odchovanci Čmejrek, Lupínek, Zdeněk a brankář Novotný.

Ligový dorost – ve 28 zápasech 1. dorostenecké ligy – oddělení B – získali chlapci TJ Kolín 20 bodů (10 vítězství, 18 proher) a obsadili 6. místo. Skóre 151:192. Dorostencům Topolovi a Netíkovi se dostalo příležitosti reprezentovat ČSSR. Dobré výkony potvrdil náš dorost rovněž na zájezdu v NDR i střídavými starty některých hráčů za A mužstvo.

Starší žáci – skončili v žákovské lize na 2. až 3. místě společně se žáku SONP Kladno. Ze 14 mistrovských utkání v 11 zvítězili a pouze 3krát byli poraženi. Skóre 104:59. Svou dobrou výkonnost potvrdili i v řadě silně obsazených turnajů.

Mladší žáci – vyhráli svou skupinu žákovské ligy, když v průběhu soutěže nebyli poraženi (9 vítězství, 1 remíza). Skóre 85:5 hovoří za všechny komentáře. Podobně jako jejich starší kamarádi zúčastnil se kolektiv několika turnajů.

Nejmladší žáci – bojovali ve 4. ročníku “Memoriálu Jaroslava Procházky”. V konečném pořadí obsadili 6. místo se ziskem 9 bodů. Skóre 33:65, nejlepším brankářem byl vyhodnocen Petr Rytina.

Funkcionáři i hráči TJ Kolín si uvědomují, že z historie se žít nedá, a tak přípravy na sezónu 1973 – 1974 začaly prakticky ihned po skončení minulé sezóny. Oddíl ledního hokeje našel v nové TJ opravdové zázemí, což spolu se zájmem okresních a městských stranických a státních orgánů je zárukou trvalého rozvoje tohoto sportovního odvětví.

S letní přípravou začala všechna mužstva, počínaje nejmladšími žáky a konče A mužstvem, již v dubnu. Letní příprava žákovských družstev probíhala dvakrát týdně a vyvrcholila třítýdenním soustředěním v pionýrském táboře v Předhrádí u Skutče. Tohoto soustředění se se svými trenéry zúčastnilo na 60 nejmladších hokejistů. Poctivá letní příprava by měla vyústit v dobré výkony mladších a starších žáků v jejich lize. Nejmladší hokejisté budou opět soutěžit o body v 5. ročníku Memoriálu Jaroslava Procházky, který pořádá ČOV STV – sekce ledního hokeje v Kolíně.

Prvoligový dorost pod vedením trenéra J. Tumpacha dosahoval v letní přípravě dobrých výsledků. Tréninků se pravidelně zúčastňovalo přes 20 dorostenců. Letní příprava vyvrcholila 14denním soustředěním v tělovýchovném středisku ÚV ČTO v Nymburce. V polovině srpna již absolvoval dorost tréninky v Jihlavě.

V polovině dubna zahájilo A mužstvo letní přípravu pod vedením trenéra Bacílka. Trénovalo se čtyřikrát týdně, z toho jeden den byl vyhrazen přípravě v Nymburce. Tréninková morálka všech hráčů, kteří zbyli z loňského kádru, byla dobrá. Na led kladenské kryté haly vyjelo mužstvo v prvé polovině září a poctivě se zde 14 dní připravovalo na letošní mistrovské boje. Do zahájení bojů o ligové body sehrálo mužstvo celou řadu přípravných zápasů.

Okresní sekce LH byla v poslední době změněna na Okresní svaz, jenž je řízen OV ČSTV. S odstupem několika desetiletí byl zaznamenán podstatný pokles oddílů, přihlášených do soutěží. Předsedou okresního svazu LH je Bernard Straka, místopředsedou Josef Král. Politickovýchovným pracovníkem je Zdeněk Jeřábek, organizace vede Jarmila Čehovská, hospodářem Josef Keltner a sportovní komisi vede Jiří Souček. Členy této komise jsou Jan Beňo a Josef Rytina. Disciplinární komisi vede Josef Linhart, předsedou rozhodčích je Jaroslav Netyk, s nímž v komisi pracují Zdravko Šelíř, Jiří Svoboda, Vladimír Šturma, Vladimír Husa. Trenérskou radu vede Jaroslav Kratochvíl a Aleš Adamec, matriční komisi zastupuje Václav Řehák.

Vlastní soutěže okresního měřítka jsou hrány na přírodním ledě, jen při nepříznivém počasí jsou dohrávány v Kolíně na Zimním stadiónu. Finanční stránka nutí hrát žákovskou soutěž turnajovým způsobem dvoukolově. Pro letošní rok je tato soutěž spojena se soutěží i Putovní pohár SČSP, který věnoval OV SČSP v Kolíně.

Okresní svaz pořádá před zahájeném mistrovských soutěží v rámci přípravy pro dospělé Memoriál Jindry Bartoně – již 5. ročník. Tyto zápasy se hrají na Zimním stadiónu a oddíly mají o ně značný zájem. Jako první v republice byla okresním svazem organizována dlouhodobá soutěž pro nejmladší žáky pod názvem Memoriál Jaroslava Procházky. Letošní ročník je už také pátý a protože je o ní zájem z celých Čech, uvažuje se o jejím rozšíření.

V letošním ročníku se tohoto memoriálu účastnila mužstva: Tesla Pardubice, Dynamo Jihlava, Jiskra Havlíčkův Brod, AŠ Mladá Boleslav, Slavia Liberec, ODPM Spartak Hradec Králové, Spartak Nové Město nad Metují a TJ Kolín. Soutěž se hraje dvoukolově a byla zahájena počátkem roku 1973 a skončí v den oslav 40. výročí založení ledního hokeje v Kolíně dne 24. února 1974.

Tak jako ve Středolabské župě, tak i na sekci a Svazu je nedílnou součástí odbočka Rozhodčích, jejíž záslužnou práci nelze nejen opominout, ale ani docenit. Hokejoví rozhodčí mají velikou zásluhu o rozvoj hokeje v Kolíně. Jejich počet, který čítal 100 členů, je v současné době na ústupu a dnešní počet obsáhne pouze nejnutnější úkoly. Nemáme dostatek materiálu, abychom mohli jejich obětavou práci popsat a zhodnotit, tak aspoň krátce o těch nejzasloužilejších a těch, kteří ve svém oboru dosáhli nejvyšších kvalifikací.

Trvalý dík patří Jindrovi Bartoňovi, zakládajícímu členu odbočku v Kolíně, který má nemalou zásluhu o rozvoj hokeje na Kolínsku a starým pamětníkům je dobře znám. Druhým představitelem odbočky byl Jaroslav Procházka, 1. ligová kvalifikace, jenž se svými spolupracovníky Jaroslavem Netykem, Květoslavem Vaněčkem, Aloisem Krchovem, Ladislavem Landou a dalšími zabezpečovali všechny druhy utkání včetně mezistátních. Ti všichni odevzdávali kolínskému hokeji tolik, že lze těžko jejich práci docenit.

Obrázek - Jan Kratochvíl, Jindra Bartoň a Josef Plachý

Nástupcem předsedy odbočky rozhodčích se stal Jarda Netyk, který dnes s velkým vypětím zabezpečuje zápasy. Tu je nutno hodnotit obětavou práci jeho sboru rozhodčích. Cikán, Beňo, Křeček, Kubišta, Kosík, Klečák, Svoboda, Rambousek, Špringer, Nepovím, Husa, Černohlávek, Kuchař, ing. Procházka ml., Gregor, Šturm, Šalíř, Potštenský, Vaněček, Maštalíř, Krchov a řada dalších, kteří mají nemalou zásluhu, že hokej na Kolínsku má široké uplatnění a jsou zárukou regulérnosti soutěží.

Obrázek - Jaroslav Procházka starší

V tomto dosti stručném přehledu jsme se pokusili podat kolínské veřejnosti přehled 40letého vývoje hokeje v Kolíně. Mnohý z čtenářů této brožurky byl sám účastníkem tohoto dění a někteří z nich posílají nyní své chlapce na led. Budoucnost kolínského hokeje spočívá v naší mládeži a na tomto základě je organizován celý kolínský hokejový oddíl. Je potěšitelné, že krize minulých let je překonána, že pod vedením svědomitého výboru, zkušeného trenéra a vedoucího mužstva zaujme kolínský hokej opět to místo, které mu vzhledem k významu města a okresu náleží.

Každý, kde se o hokej zajímá, ví, že doby, kdy hráči vyrůstali na zamrzlých lukách nebo labských ramenech jsou pryč, že k tomu, aby vyrostl dobrý hokejista je třeba, aby začínal už ve věku 6 – 8 let, přičemž je známo, že procento těch, kteří dospějí až do A mužstva, je velmi malé. I Kolín v minulosti dal československému hokeji řadu dobrých prvoligových hráčů (Pokorný a Sršeň) a dokonce národních reprezentantů (Havel, Paleček). Současně v reprezentaci juniorů je Topol a Netík, ale dnes je nutno, aby hráč vyrostl ve svém prostředí pod odborným vedením s maximální podporou výcviku, ale i výchovy.
.........................
Obrázek - HC Kolín po třiceti letech, Obrázek - AFK Kolín po třiceti letech

Proto mohl oddíl v sezóně 1972 – 1973 ohlásit, že má 31 hráčů nejmladších žáků, 33 hráčů mladších žáků, 22 hráčů starších žáků a 21 hráčů prvoligového dorostu. Oddíl má značnou výhodu v tom, že proti jiným sportům v Kolíně má dostatek trenérů, pomocných trenérů a vedoucích mužstev při zajišťování odborné přípravy.

Rozhodující roli tu hraje i ekonomická sféra a zajištění finančních prostředků, neboť jenom provoz na ledové ploše pro pět žákovských družstev po 5 hodinách týdne od 15. září do 15. března si vyžádá přes 100.000 korun nákladů. K tomu je nutno přičíst 200.000 korun na výstroj a výzbroj. Náklady u dorostu, který si v 1. dorostenecké lize vede velmi dobře se pohybují kolem 60.000 korun.

Shrneme-li celou výchovu naší mládeže v našem oddíle, můžeme zjistit, že náklady a prostředky vložené do této výchovy přinášejí ovoce.